Podcast

Dobrý den, moje jméno je Jirka Vicherek a vítám vás u dalšího dílu Datotel podcastu. Dnes tady mám jako hosta Lukáše Benzla, ředitele České asociace umělé inteligence. Ahoj Lukáši.
Ahoj.

My se dneska podíváme na historii, současnost, budoucnost a aktivity České asociace umělé inteligence, což je neziskovka, kterou Lukáš spolu založil a která už rok a půl tady usiluje o to, aby AI nebyl strašák, ale aby se reálně podílela na transformaci české ekonomiky. Aby ji české podniky braly za svou a aby vy, naši posluchači, měli práci a mohli dělat datové a AI projekty.

A já jsem moc rád, že Lukáš přijal moje pozvání a že se na to dneska můžeme podívat, protože začnu tím, že možná mnoho z vás se na Českou asociaci umělé inteligence dívá kriticky. Já jsem byl na začátku také velmi opatrný, protože hype kolem AI byl velký. Teď, rok a půl po založení České asociace umělé inteligence, jsem fanoušek.

A to proto, že věřím, že strom poznáte podle ovoce, a jsem příjemně překvapený a nadšený z toho, co všechno má Česká asociace umělé inteligence za sebou. Takže na to se dneska podíváme a doufám, že ty nepřesvědčené z vás přesvědčíme, že mají asociaci taky fandit.

Tak Lukáši, když půjdeme úplně na začátek, můžeš se nám představit, jaká byla tvoje cesta k AI, k prvním technologiím a teď k vedení asociace?

V první řadě moc děkuju za pozvání, fakt si toho vážím. Pokusím se svou cestu shrnout tak, aby dávala smysl.

Vždycky mě fascinovaly technologie a inovace. Už na základní škole jsem začal sledovat svět mobilních telefonů, o kterých jsem pak i psal do časopisu a na web. Přišlo mi naprosto úžasné, jak rychle se vyvíjely. Jeden den jsem měl černobílý telefon s monotónními vyzváněcími melodiemi, a další den už barevný displej a polyfonní vyzváněcí melodie. Většina lidí si už tuto dobu ani nepamatuje, ale každý nový model přinesl něco skvělého a člověk se tím chlubil a ukazoval to všem.

Pak začaly do toho zasahovat různé aplikace a operační systémy, telefony začaly být čím dál chytřejší, měly místo wap připojení k internetu, a mě to fascinovalo. Bavilo mě o tom informovat, sledovat ten byznys kolem toho a také služby, které na to navazovaly. To byl takový fundament mého fungování.

Zároveň jsem pak pracoval v řadě různých firem.

Když mluvíš o telefonu a wap a připojení k internetu – o jakých letech mluvíme?

Bylo to někdy kolem roku 2001-2002. Těmito tématy jsem se zabýval i během celé střední školy, tedy asi šest let. Poté jsem nastoupil do firmy, která se zabývala platebními branami pro mobilní telefony a spolupracovala s operátory. Odtud už to byl jen krátký krok do větších technologických firem, jako například T-Mobile nebo další operátoři.

Takže ty jsi začal vlastně už na základní škole pracovat s počítači, a celou střední školu sis psal o mobilních telefonech a technologiích, že? Je to tak, hlavně proto, že jsem dostal počítač na základní škole a těšil jsem se, až budu hrát hry, ale můj otec moc nechápal, jaká by měla být herní sestava, takže mi koupil spíš kancelářský počítač a tam fungoval jenom FrontPage a Word, což mě donutilo začít tvořit nějaký obsah a psát místo toho, abych hrál Quake nebo jiné podobné hry. Takže jsem začal pracovat spíš z donucení. Zpětně za to jsem ale vděčný.

A přemýšlím, že si taky někdy pořídím horší zařízení. No, takže jsi psal o mobilech, potom jsi nastoupil do T-Mobile, do korporátu. Pak jsem byl ve firmě, která s T-Mobilem spolupracovala, pak jsem pracoval přímo v týmu T-Mobile, a poté to bylo o dalších korporacích — bylo tam nějaké vydavatelství, ale velmi rychle jsem se dostal do firem, které se díky technologiím snažily mít vždycky velký náskok. V tomhle byl velkou školou DataPak, CDN a Superhosting Zdeňka Centry, kde jsem viděl, jak i ve velmi malém týmu jde vytvářet globální a velmi kvalitní služby. Tam jsem působil jako projektový manažer, pak jsem se podíval do světa startupů, kde jsem byl v Dodu ještě v době, kdy se Dodo hledalo, a pak jsem byl v Retinu, což pro mě bylo zase velmi zajímavé z pohledu pochopení toho, jak funguje e-commerce a startupové principy.

Pokud bych měl shrnout všechny ty firmy, tak vždy to byly společnosti, které se díky technologiím, automatizacím a třeba i machine learningu snažily získat konkurenční výhodu, šetřit peníze a dělat to, co má skutečnou hodnotu. Já jsem tě potom zaznamenal se tvým vlastním startupem, vlastně ještě před asociací, tak možná co tě vedlo k tomu, založit vlastní firmu a jak to s ní bylo?

Vedlo mě k tomu to, že jsem si tyhle všechny zkušenosti chtěl zkusit přetavit do vlastního projektu. Fascinoval mě svět elektronické komerce a každému chodí hromady e-mailů, takže i díky mému vztahu k marketingu jsem si řekl, že by bylo skvělé to analyzovat. A o tom byl Mailhunt. Analyzovali jsme každý den tisíce e-mailů z české e-commerce a snažili jsme se v nich hledat trendy. Některé věci jsme hledali velmi jednoduše, ale už jsme se pokoušeli využívat třeba první jazykové modely nebo menší jazykové modely a machine learning. Koketovali jsme s myšlenkou využití umělé inteligence k automatizovanému sestavování rozesílek.

To byla opět ohromná škola nejenom z pohledu budování software jako služby (SaaS), ale i z pohledu fungování startupového ekosystému v Čechách: jaké jsou vztahy s investory, jak člověk musí fungovat, kde má být, kde nemá být, jak správně připravit pitch deck. To pro mě bylo jednoznačně další důležitý krok, který nakonec vedl k tomu, že jsem začal přemýšlet o založení asociace.

No a to se stalo kdy? Tak jsi startup operator, na jedné straně founder, na druhé...

Opravený text:

Co stálo za vznikem asociace? Za vznikem asociace stálo to, že v době, kdy Mailhunt končil jako projekt, se objevilo GPT, což z mé strany byl ohromný signál do všech možných oblastí lidského života. Tato technologie se demokratizovala. Nejenže jsem viděl, že se o ní baví nejen moje bublina lidí fascinovaných inovacemi a technologiemi, ale i celá řada dalších firem a lidí, zároveň jsem cítil, že možná na českém trhu není nikdo, kdo by na to dokázal dobře reagovat.

Udělal jsem si rešerši, která nebyla otázkou pár dnů, ale spočívala v monitoringu toho, co se děje. Monitoroval jsem média i subjekty, které zde působí, sledoval jsem, co dělají a s jakou dynamikou. Zároveň jsem se bavil s celou řadou firem, které jsem měl nablízku, a zjišťoval jejich potřeby. Snažil jsem se pochopit, jak důležitá bude regulace a nakolik může být překážkou nebo problémem.

Na základě této rešerše vznikla právě Česká asociace umělé inteligence, kterou jsme pak někdy v září 2023 odstartovali v ostrém provozu. Co to znamená odstartovat asociaci v ostrém provozu? Co tomu předcházelo? Předcházelo tomu najít vhodné společníky, protože v momentě, kdy chceš založit ústav jako my, potřebuješ minimálně tři subjekty. A tady se ukázala moje zkušenost z minulosti, kdy jsem věděl, že k sobě potřebuji právě ty subjekty, které umí to, co já neumím.

Jedním z těch subjektů je advokátní kancelář Legí, která chápe všechny právní výzvy, dlouhodobě se orientuje na technologie a o AI už nějaký čas mluví, školí a měla v minulosti řadu přednášek. Druhým je Jakub Kubu, což je shodou náhod můj spolužák ze základní školy, se kterým jsem se roky neviděl. Poté jsem ho objevil na LinkedInu a zjistil, že je velmi schopný obchodník, který chápe, jak jednat s velkými technologickými firmami a má už nějaké kontakty. To byla jedna z věcí, kterou jsem v asociaci potřeboval řešit, protože to vůbec neumím.

Proto jsem si přizval tyto dva partnery a v této trojici jsme to někdy před létem začali řešit. Zjistili jsme, jakou právní formu dát asociaci, začali jsme nábor prvních členů z našeho bezprostředního okolí, abychom nezačínali úplně od nuly. To se nám podařilo – začínali jsme s přibližně 30 firemními členy. V září to už mělo alespoň nějakou kredibilitu a ukázalo směr, kterým bychom mohli jít.

Mně začít s 30 členy přijde jako skvělý základ a úspěch. Celkově, jak o tom mluvíš, cítím tvůj byznysový smysl a trochu startupový mindset. Co tedy následovalo? Máte založeno, máte 30 členů – jaké byly další kroky? Co asociace začala dělat? Co pro tebe bylo první byznysem?

Já jsem věděl, že musíme být vidět a musíme si vybudovat jméno, ale zároveň jsem také moc dobře věděl, že na to máme přesně nula peněz. Proto jsem opět využil své dřívější zkušenosti a talenty, což bylo především schopnost dobř... [text nedokončen].

Pokud chceš, mohu pomoci s dokončením textu nebo dalším formátováním.

Jasně, tady je opravený text:

E psát a tvořit kvalitní obsah a nějakým způsobem tlumočit i složitější témata širšímu publiku. A my jsme začali dělat rozhovory. Začali jsme dělat praktické rozhovory s lidmi, kteří se tím tématem zabývali. Věděli jsme, že nemůžeme hned oslovit AI výzkumníky a odborníky, protože bychom jim byli k smíchu, a že si tu pozici musíme vybudovat. Ale tím, že jsme v tomhle byli dost houževnatí a věděli jsme, že si tuhle věc budeme muset prožít na vlastní kůži a že to nebude jednoduché, tak jsme u toho setrvali.

Skrze kvalitní obsah se nám pak podařilo dostat jak do médií, tak zároveň do hledáčku lidí, kteří AI řeší delší dobu, ne jen rok nebo dva. Ti nás začali sledovat, pochopitelně s cílem zjistit, jak to myslíme, a jestli nejsme jenom nějaká rychlokvaška, která začne prodávat mýty do měsíce. A já věřím, že už teď po té době se ukázalo, že náš záměr je mnohem hlubší a že naše cíle jsou o tom, budovat a rozvíjet český AI jako systém, ne o tom ho během krátké doby vytěžit na maximum, obohatit se a pak zmizet.

Jak jsem říkal v úvodu, mezi kritické pohledy jsem patřil i já, a jsem rád, že jsem si nezavřel dveře a dal vám čas se projevit.

Co bylo dál? Začali jste dělat rozhovory, ale asi to nebylo všechno, bylo to první zavedení, nějaká komunikace, dali jste vědět, že jste tady. Co pro tebe bylo zásadní, jak to pokračovalo?

My jsme moc dobře věděli, že nás čeká spousta úkolů a výzev a nedávalo smysl být v tom sami, proto jsme se rozhlédli po vhodných partnerech. Naplánovali jsme si pipeline vhodných partnerů — ne členů, ale partnerů, se kterými budeme schopni kultivovat téma a navázat dlouhodobější spolupráci, která bude skutečně win-win.

Jedním z prvních partnerů a projektů, který nám uvěřil, byly Startup Jobs, za což jsem moc rád. Na našem webu máme sekci Práce, kde je feed pozic ze Startup Jobs, které spadají do kategorie umělé inteligence. Možná to na první pohled nevypadá jako něco mega úžasného, protože podobný výpis lze získat i přímo na Startup Jobs. Nicméně partnerství bylo o tom, že k nám budou chodit možná úplně jiní lidé, že to bude vnímané v jiném kontextu, což může být zajímavé i pro naše členy, kteří mají navíc slevu na Startup Jobs. Dohodli jsme se na vícero bodech spolupráce, a toto partnerství nám dodalo kredibilitu, protože Startup Jobs zná každý startup a když jsme mohli říct, že jsou naším partnerem, bylo to pro nás velké plus. Filipovi moc děkuju, že nám na začátku uvěřil.

Dalším partnerem byly neziskovky, například Checkitas. Pro mě osobně je to etalon, protože jsem někdo, kdo důvěřuje první a je otevřený, ale když je důvěra zklamaná, zavírám dveře. Právě ve spolupráci s Checkitas se ukázala skutečná hodnota partnerství.

Pokud chceš, můžu pomoci i s další úpravou či zjednodušením textu.

Jasně, tady je opravený text s plynulejší formou a opravami gramatiky a stylistiky:

A že někdo, kdo si dává pozor na to, s kým jde do spolupráce, takže to pro mě bylo další důvod k tomu věřit, další přesvědčení. Jo, já za to děkuju. My jsme se s Checkitas snažili najít takovou formu spolupráce, aby byla dlouhodobě udržitelná. Výsledkem je například to, že někteří naši členové tam pomáhají, jsou tam lektory, stojí za programem nebo učební částí týkající se AI transformace. Konkrétně mám pocit, že se to jmenuje Manažer/ka AI transformace. Teď jsme ve velmi úzkém kontaktu se Sentou, která je tam CEO, zveme ji na naše akce a celkově cítím, že tohle propojení je opravdu hezké partnerství, kdy obě strany to baví a vidí v tom smysl. Checkitas tak byli jedni z dalších prvních partnerů, kteří nám hodně pomohli.

No, já jsem v té době začal vnímat, že jste to opravdu rozjeli, že se to začalo trendovat, a že ta noví členové, které jste hlásili na sociálních sítích, tak tam loga byla taková hustá, že se tam skoro nevešla, že jste to chytli od začátku správně a ta vlna opravdu fungovala. To byl asi velký závazek. Jak jsi nad tím tehdy přemýšlel nebo jak nad tím přemýšlíš teď, jak to tvoříš? Jaké jsou základní principy, se kterými do toho vstupuješ? Protože AI je univerzální technologie, ta možností v sektorech, řezů, kam se zaměřit a které příležitosti využít, je nekonečně mnoho. Tak jak Česká asociace internetu k tomu přistupuje, jak to škálujete, jak přemýšlíš o tom růstu?

Já bych to rozdělil na dvě části. První je členská základna, protože od začátku jsme multioboroví. Je to z toho důvodu, že skutečně věříme, že AI ovlivňuje všechny oblasti lidského života. Nejde nám o kvantitu, opravdu chceme mít členy, kteří jsou aktivní a přínosní v dané oblasti. Banka řeší úplně jiné problémy než nemocnice a nemocnice zase jiné než Letiště Praha. Proto máme poměrně hodně členů a značek, které tam ještě chceme mít, ale už teď máme podle mě hezké pokrytí hlavních vertikál, které jsme chtěli mít.

Druhá část, která souvisí s tím výbuchem, je infrastruktura a principy, které sami v asociaci máme. Tam bych se vrátil k mým startupovým kořenům a zkušenostem. Bál jsem se, že budeme takovou „kovářovu kobylou“, která chodí bosa – že budu mluvit o umělé inteligenci, ale že ji v asociaci budeme používat jen málo. To se naštěstí nestalo. Řekli jsme si, že pokud chceme přežít tento růst, musíme mnoho věcí automatizovat. Používat různé nástroje umělé inteligence, abychom si šetřili čas, a zároveň se nesnažit si zbytečně komplikovat život.

My opravdu máme lím (jednoduchý) přístup ke všem projektům, které děláme. Velmi dobrým příkladem je třeba filmový festival, který jsme se rozhodli zrealizovat jako experiment – úplně jednoduchý projekt, AI filmový festival pro pár lidí.

Pokud chceš, mohu upravit i styl podle nějakých preferencí, dej vědět.

Opravený text:

A když se ukázalo, že to funguje, posunuli jsme to další rok na úplně jiný mezinárodní level. Z 20 přihlášených snímků jich bylo najednou 777 z celého světa. A teď už víme, že to není jednoduchý projekt, ale je to životaschopný projekt. Takhle vlastně děláme úplně všechno. Opravdu si vezmeme to MVP, ty dané věci, a teprve pak je rozvíjíme i na základě třeba zpětné vazby z členské základny. Takže tohle jsou některé přístupy, které máme. Stejně tak bych řekl, že se trochu lišíme tím, že i když jsme neziskovka, která skutečně nepodniká za účelem zisku, všechno, co děláme, děláme s vědomím toho, že tam musí být nějaký příjem. Protože ten nám pak umožňuje poskytovat kvalitnější služby, dělat větší věci a mít větší dopad na celý ekosystém. Proto jsme měli velmi dobře promyšlený byznys model, což v kontextu neziskovky zní možná vtipně, ale... Naopak, jako někdo, kdo se s neziskovkami setkává, si myslím, že neziskovky by byznys model potřebovat měly – přestože negenerují zisk, musí to mít spočítané. Proto u nás na webu najdeš, kolik stojí členství a co je jeho součástí. Dokonce jsme na začátku asociace nabízeli možnost měsíčních plateb, abychom skutečně minimalizovali bariéru vstupu. Zároveň jsme věděli, že nám některé značky nemusí věřit, takže naším cílem nebylo je svázat na rok a pak jen sledovat, jak jsou zklamané. Naopak jsme jim chtěli ukázat během jednoho měsíce, jak fungujeme, aby si trochu osvojily náš systém a komunitu a pak se do toho možná zamilovaly a rozhodly se s námi zůstat na věky věků. Tohle jsou prostě věci, které jsme zaváděli. Měli jsme tedy freemium model, ano? Měli jsme freemium, je to tak. A já se za to vůbec nestydím, protože teď už jsme ve fázi, kdy máme za sebou rok a půl. Máme, řekl bych, naprosto nulový churn. Většina značek s námi opravdu zůstává. Pokud někdo – a těch je opravdu na jedné ruce spočítatelný počet – se rozhodne členství neprodloužit, bývá to z důvodu výměny lidí ve firmě, kteří mají jiné priority. Ale z těch velkých značek, které s námi jsou od začátku, všichni zůstávají. Některé značky tam dokonce chceme mít i bez primárního cíle získat od nich peníze, protože pro nás mají mnohem větší hodnotu. Jsou to například spoluhráči, kteří nám předávají kontakty, know-how a chodí mluvit na naše akce. Já osobně nikdy žádnému ze spíkrů peníze nedal, i když by si je určitě zasloužili, ale opravdu si vážím toho, že sami do asociace investují. A to je možná důležité zmínit. Vím, že zaplatit členství je jen první náklad na té cestě. A pokud chce daná firma asociaci skutečně využívat, znamená to pro ni další investice. Není to jen o výměně log a decizí (poznámka: možná „decalů“?), ale o skutečném investování času, know-how a kreativity, protože právě tehdy se členství firmě vyplatí. To je jedna z věcí, kterou si uvědomuji od začátku, a kterou říkám úplně každé firmě, která k nám přijde. Mně se hodně líbí ten přístup produktového startupu...

Zde je opravený text s lepší srozumitelností, gramatikou a stylizací:

ový a i byznysový přístup. Tak co je ten produkt? Co si já představuju? Pojďme udělat reklamní ochránko – co si vlastně kupuješ jako člen? Pojďme prodat členství. V momentě, kdy se rozhodneš být naším členem, získáš přístup do našeho networku, což je samo o sobě velmi zajímavé, protože pořádáme spoustu akcí. Máš možnost v členské sekci kontaktovat jakéhokoliv jiného člena a mám pocit, že v asociaci panuje opravdu velmi dobrá atmosféra. Takže networking a přístup na naše akce, které jsou často vzdělávací a byznysové, jsou součástí toho členství.

Druhou oblastí jsou regulace a právní otázky. Máme právní oběžník, právní poradnu a monitorujeme veškeré dění v oblasti regulace, což je velmi zajímavé nejen pro velké hráče, ale třeba i pro malé startupy. Představ si, že máš skvělý nápad, že budeš pomocí AI monitorovat například zákazníky v kavárně, a pak zjistíš, že to z hlediska regulace není možné. My ti to ale řekneme ještě předtím, než vůbec napíšeš první řádku kódu. To je tedy druhá věc.

Další část tvoří marketingová a PR složka, což je naše silná stránka. Zároveň si uvědomujeme, že celému tomuto oboru často chybí schopnost se pochlubit. A to jak na straně skutečných odborníků, kteří neumí dobře prodat svou práci, nebo když ji řeknou bez nějakého tlumočníka, tak jim málokdo rozumí, tak i na straně firem, které se snaží profilovat jako AI lídři a chtějí se tím chlubit – že jsou atraktivním zaměstnavatelem, mají inovativní přístup a jejich procesy nejsou zastaralé. To je asi další důležitá část – marketingová a PR.

Možná ještě jedna zásadní věc. Členství schvalujeme na základě tzv. discovery callu, který máme na začátku s daným členem, abychom dobře nastavili očekávání a třeba si i určili nějakou individuální agendu. Z mého pohledu je to předpoklad toho, že pak spolupráce dobře funguje, protože jako multioborová asociace máme členy z mnoha různých oblastí – od malých startupů přes banky až po automobilky. Je jasné, že každá firma řeší jiné potřeby. Ty se snažíme identifikovat hned na začátku a následně je naplňovat během členství.

Jak do toho zapadají pracovní skupiny? To je aktivita, která mě zaujala, zejména ty veřejné (public facing), co tam máte. Kdy vznikly a co za tím stojí? Protože už jste nyní velká asociace a vidím tu networking efekt podobný jako u obchodních komor či jejich zahraničních protějšků. Už jen to, že se členové scházejí a společně řeší konkrétní témata, je samo o sobě přínosné. Ve veřejné rovině, když chcete skutečně formovat agendu a řídit transformaci, jsou rozhovory fajn, ale přijde mi, že skutečnou zbraní se pro vás staly právě pracovní skupiny. Začal jsem je sledovat blíže a se zájmem.

Tak co stálo...

Pokud chcete, mohu pomoci i s další částí, stačí říct.

Tady je opravený text s lepší srozumitelností, interpunkcí a stylistikou:

Jak to vypadá s pracovními skupinami? Je člen automaticky členem nějaké pracovní skupiny, nebo jak to vzniká a funguje? My máme aktuálně podle mě asi pět, šest pracovních skupin. Tou nejvýraznější je AI ve zdravotnictví, dále máme skupinu pro veřejnou správu, připravujeme spuštění platformy pro digitalizaci a umělou inteligenci v justici. Asi bych řekl, že vznik pracovních skupin se stalo poměrně přirozeně, protože v momentě, kdy máme více členů, začínají se objevovat synergie v zájmech a společná témata, která je potřeba kultivovat konkrétně v rámci velmi specifických agend. To se stalo například u zdravotnické skupiny hned na začátku. Teď tam máme podle mě asi 25 firem nebo subjektů, včetně nemocnic, které jsou v této skupině. Rozhodně není pravda, že někdo je členem pracovní skupiny automaticky. Je potřeba si o tom promluvit s vedoucím dané skupiny, zjistit cíle a způsob fungování.

Chtěl bych tady apelovat na to, že často se setkávám u pracovních skupin, nejen u nás, ale obecně, že bez ohledu na počet členů skupiny většinou pracují opravdu dva tři lidé. Je jedno, jestli je tam 50 lidí, 150 nebo jen 5 – vždy to táhnou nadšenci. A upřímně řečeno, i naše pracovní skupiny jsou hodně o tom.

Učíme se s tím pracovat, inspirujeme se například zahraničními AI asociacemi, které mají v této oblasti větší zkušenosti. Víme totiž, že pracovní skupiny mohou fungovat jako skvělý, úderný tým, kde se soustředí velmi specifické know-how. Jsou pak dobrým kontaktním bodem pro další sektory a dokáží produkovat velmi kvalitní materiály, jako jsou různé position papery a jiné dokumenty. Mám k pracovním skupinám velkou důvěru, věřím, že jich časem může být mnohem více a bude to dávat smysl. Ale nejdřív se to musíme naučit dobře dělat – a tady jsme zatím tak na půli cesty.

S tebou souhlasím, protože mému způsobu myšlení to velmi vyhovuje. Já, který mám rád niky, konkrétní komunikaci a nemám rád zbytečný balast a "vatu", jsem se od začátku obával, že vzhledem k univerzálnosti technologie a širokému záběru asociace zůstane vše jen na povrchu: „Pojďme mluvit o AI“, aniž by to bylo navázáno na nějakou konkrétní problematiku. Takže ty pracovní skupiny mi vyhovují.

Zmiňoval jsi jiné asociace v zahraničí. Jak to tam vidíš? Máš tam nějaké výzkumy, kontakty, organizujete se nějak? Je tam nějaká spolupráce, je někdo pro tebe inspirací?

Na konci minulého roku jsme se stali členy European AI Forum, což je sdružení deseti evropských asociací, včetně nás. Jsou tam například Němci, Poláci, Chorvati, Bulhaři a Francouzi. Díky tomu máme přístup k evropskému dění a jsme součástí celoevropské platformy, která má úplně jiný dopad, know-how i možnosti. Zároveň je velmi zajímavé sledovat, jak každá asociace j...

Pokud chceš, mohu opravit i poslední část textu, pokud ji dopíšeš.

Tady je opravený text s úpravami pro lepší srozumitelnost a plynulost:

Jsme v něčem trochu jiní. Některé organizace jsou více akademické, jiné se zaměřují na konkrétní oblasti, některé jsou spoluzaložené třeba nějakou obchodní komorou – prostě každá je trochu jiná. Mě osobně baví inspirovat se jak funkčními, tak nefunkčními cestami. V rámci tohoto fóra panuje velmi otevřená atmosféra, probíhají diskuze a sdílení různých zkušeností.

To je jedna věc, ale díky memorandu s CheckTrademe také zjišťujeme, jak fungují jiné zahraniční AI ekosystémy. Jedním z velkých vzorů je například Singapur, který skutečně deklaroval, že umělá inteligence je pro něj priorita číslo jedna. Singapur toho moc nevyrábí a nemá velké možnosti pěstování, proto pro něj technologie představují velmi důležitou součást ekonomiky. Díky spolupráci s CheckTrademe jsme tam byli osobně na konferenci Super AI a určitě se tam chceme vrátit. Potkali jsme tam jak naše protějšky, tak i zástupce velmi zajímavých startupů a dalších komunit, které se v Singapuru kolem AI aktivně angažují.

Jednou z nejzajímavějších věcí, které jsme si přivezli ze Singapuru, je tzv. AI Readiness Index. Jedná se o metodiku vyvinutou na Národní univerzitě Singapuru, která slouží jako benchmark připravenosti firmy na umělou inteligenci. Velmi nás to zaujalo, protože jsme se sami snažili vymyslet, jak firmám říct, jak na tom jsou a na co by se měly zaměřit. Uvědomili jsme si, že umělá inteligence není jen o technologii, ale o celé řadě dalších pilířů, ve kterých si člověk musí práci odpracovat. Tuto metodiku jsme přinesli do Čech a už nyní máme velmi zajímavé výsledky a ambiciózní plány.

Rád bych se u toho zastavil – u Airy, tedy AI Readiness Indexu. Co přesně zkoumáte, jak to vypadá a kolik firem už máte v Česku prozkoumaných? Začali jsme zkoumat někdy po létě minulého roku a aktuálně máme nějakých 1500 respondentů z různých odvětví. Airy zkoumá pět hlavních pilířů, mezi které patří firemní připravenost na straně zaměstnanců nebo firemní kultury. Dále pak například datová připravenost, kdy se zjišťuje, zda firma vůbec sbírá data, v jaké podobě, zda je vše elektronicky zpracované a jestli existuje „jedno místo pravdy“ pro data.

Tyto aspekty test velmi dobře odhalí a výsledkem je skóre, které zařadí firmu do jedné ze čtyř kategorií: AI nekompetentní, kompetentní, připravená nebo firma, pro kterou se vyplatí investovat do vlastní infrastruktury a začít trénovat vlastní AI modely. Musím říct, že výsledky jsou zatím poměrně smutné. Často se stává, že i když je firma v některých oblastech dobrá, v jiných se naopak výrazně topí. Naštěstí díky indexu víme, že řešením může být například školení nebo najmutí externí firmy…

Pokud potřebujete, mohu text upravit ještě více nebo přepsat do formálnějšího stylu.

Tady je opravený text s úpravami pro plynulost, gramatiku a stylistiku:

... nebo je to přípravou té infrastruktury. Toto všechno už jsou věci, se kterými dokážeme radit, a ten index nám v tom extrémně pomáhá. Jelikož jsme v datatalku, musíme se zeptat, jak z toho vyplývají data. Ve smyslu: jak jsme na tom v Česku v porovnání se zahraničím, co se týče AI readiness v datově-technologické vrstvě?

Dle mého názoru je překvapující, že se výrazně nelišíme v připravenosti napříč Evropou nebo některými asijskými státy. Když se ale podívám na jednotlivé vertikály, překvapuje mě, jak špatně je na tom průmysl, tedy větší výrobní firmy. Data sice mají, ale nemají je konsolidovaná, často neumějí s daty efektivně pracovat, chybí tam jednotný zdroj pravdy.

Co mě opravdu překvapuje, je, že zde už roky slyšíme o průmyslu 4.0, ale mám pocit, že jsme spíše ve fázi průmyslu 1.5, protože datová připravenost velkých podniků je alarmující. A říkám něco zjevného – všichni víme, že data jsou palivem umělé inteligence, a proto mi nedává smysl radit firmám cokoli, když nemají v pořádku data.

Naši technologičtí dodavatelé nám potvrzují, že AI projekty ve velkých firmách často znamenají, že 80 % času a peněz se investuje do přípravy dat, zatímco samotné AI zabere jen těch zbývajících 20 %. To firmy často překvapí. Naše poznatky z rozhovorů s datovými profesionály tyto závěry jednoznačně podporují.

Myslím si, že v tom je i část důvodu skepsy vůči AI transformaci – je tam buď „0,1“ nebo „0 nebo 100“: část lidí si myslí, že je to k ničemu, a druhá část očekává, že API od OpenAI vyřeší všechny firemní procesy během týdne. Mezi tím však existuje škála práce a úsilí, které je nutné odmakat, jako u každého jiného transformačního projektu.

Jsem rád, že to potvrzuješ. Kdybych měl vybrat ještě jednu věc, která mě překvapila a kde se poměrně lišíme od některých trhů, je to mentalita firem. V Česku nám prakticky chybí firemní kultura, která by byla ochotná experimentovat. Potvrzuje se to, co jsi říkal – mnoho firem čeká buď selhání, nebo 100% úspěch, že AI vše změní naráz. My už teď ale víme, že jde často o menší projekty a inovace, které přesto dokáží šetřit peníze a mají velmi dobrý potenciál.

Apetit riskovat a chybovat je v českých firmách extrémně malý. Nemáme promyšlenou mentalitu pro to, abychom mohli experimentovat. Navíc víme, že na inovace se u nás vyhrazují velmi malé částky, což je zarážející vzhledem k tomu, jaký potenciál ty malé projekty mají. Motivace k tomu není jednoduchá.

Každá firma k tomu možná přistupuje trochu jinak. My jsme to nedávno řešili v rámci panelové diskuze na téma, zda provozovat AI on-premises, v cloudu, nebo hybridně, a...

Pokud chcete, mohu pokračovat v úpravě i další části textu.

Jasně, tady je opravený text s lepší gramatikou, interpunkcí a stylistikou, ale zachovávající původní význam:

Jak se tam ta dotejpka (nebo dojka?) napočítává, to nevím, ale jde to. A mě pak o to víc překvapuje, že ty rozpočty na inovace jsou tak malé, když se dá velmi dobře spočítat, kolik to může ušetřit peněz, případně lidského času atd. Takže ta kultura experimentování je fakt velmi malá.

Když mluvíš o byznysu, jak to vnímáš u toho publik? Když jsi tady říkal, že řešíte justici, máte tam dvě skupiny na publiku – tak tam je to jako ve veřejné správě všude na světě: není ochota riskovat. Nebo jsme specifičtí a opravdu tu máme s tím growth mindsetem hodně špatnou situaci i v tomto smyslu.

Pro mě bylo velkým překvapením, že ve veřejné správě je fakt hodně nadšených lidí, kteří jsou ale frustrovaní tím, jak to funguje. Oni na rozdíl od firem fungují v úplně jiných strukturách, které jsou svázané byrokracií a nejdou tak jednoduše rozplést – nejsou těmi, kdo o tom můžou rozhodovat.

Mají tam různé překážky nejen legislativní, ale i strukturální, co se týče fungování daného úřadu. A já bych jim moc přál vydržet, protože už teď víme o AI projektech na různých ministerstvech, různých službách – vidím, že na krajích a v menších samosprávách je AI obrovské téma, ale chce to opravdu nevzdát to, protože to okno příležitostí se taky poměrně rychle zavře.

U firem bych skoro řekl, že jejich neochota inovovat je vlastně zbytečná hloupost, u veřejné správy je to prostě nepříjemná situace. A těm to nemám za zlé – vlastně se je v tom snažíme podporovat. Když jsem byl původně občan, který o tom vůbec nevěděl a nechápal, proč tam pracují se starým systémem, proč mám asi osm datovek a proč to musím posílat, tak už to chápu mnohem líp. A vlastně ve veřejné správě se snažím nic nekritizovat, protože mám zkušenost, že tam pracují fakt skvělí lidi.

U byznysu si to ale dovoluji, protože je to jejich zažranost. To říkám za sebe – chtěl bych větší schopnost riskovat. Riskovat s sebou nese nějaké nebezpečí, ale mít schopnost inovovat a jít do toho, aniž všechno vyjde, znamená, že když toho děláme dost, suma zkušeností a věcí, co vytvoříme, bude větší. Největší riziko je stát na místě a nechat si ujít příležitosti. Dřív jsme měli takovou hezkou hlášku: "Svět nepočká." Myslím, že tady to platí víc než jindy.

A co ty? Jak zvládáš to, že jsi na takhle dynamickém trhu, který se velmi rychle vyvíjí – na úrovni novinek a nástrojů, na úrovni jednotlivých subjektů, lidí, kteří do toho vstupují a najednou jsou AI-first – a taky na úrovni měnícího se pohledu na umělou inteligenci? Chvíli se jí bojíme, pak mluvíme o AGI, potom o tom, že to vůbec nefunguje a je to celý jen hype. Jak zvládáš odlišovat signál od šumu a řešit, co je podstatné, abys netrávil každý den osm hodin novinkami, které za 14 dnů nebudou relevantní?

Je to těžké. Já se ale snažím obklopovat lidmi, kteří tomu doopravdy rozumí, a zatímco ostatní lidé...

Pokud chceš, můžu ti taky upravit celý rozhovor do ještě formálnější podoby nebo do propracovanějšího stylu. Stačí říct.

Je možné, že někteří odebírají newslettery, sledují někoho na LinkedInu – já ale každý den skutečně absolvuju tři, čtyři, pět schůzek.

K tomu přidávám nějakou konferenci, rádiová redakce mě třeba osloví, díky čemuž si musím dané téma nastudovat a pochopit ho, abych pak v rámci rozhovoru byl schopný přinést nějakou hodnotu. Takže u mě to už funguje dost automaticky, a musím říct, že setkávat se s odborníky a jít na oběd – například s Honzou Romportlem, který mi vysvětlí všechny věci týkající se DeepSiku a jeho pohledu – je pro mě mnohem obohacující než strávit deset hodin nad články, YouTube videi a podobnými zdroji.

Takže se vlastně samovzdělávám, pokud se to tak dá říct, nebo mi informace přicházejí skrz lidi, kteří jsou na rozdíl ode mě skutečnými odborníky. To je podle mě přesně to, na co si v asociaci zakládáme. Od začátku nikomu neříkáme, že jsme AI profíci a experti. Nikdy jsme to netvrdili. My jsme řekli, že chceme být manažeři, kteří budou dělat, co umí, a budou se obklopovat experty, kterým pak třeba i v rámci pracovních skupin svěří odbornou expertízu. Takže tohle je můj přístup, který zatím funguje a který za mě funguje dobře.

Co vás v té dynamice čeká tento rok? Co máš v plánu? Co se stane? Očekávám spíš odpověď ve vašem světě a ekosystému, ne prognózu o tom, jak bude vypadat GPT-5. Na co se můžeme těšit my nebo vaši členové?

Je důležité říct ještě něco, co jsme nezmínili, a co mě osobně docela šokovalo a příjemně překvapilo – že máte už nyní 280 členů. Je to tak?

A pokud bych měl říct, co se bude dít, doufám, že to číslo ještě poroste. Zároveň víme, že jednou z největších hodnot pro členy jsou akce ve fyzickém světě, například u piva nebo vína. Takže chceme pokračovat v pořádání zajímavých akcí – od malých neformálních meetupů až po velké odborné konference zaměřené například na zdravotnictví, finance či energetiku.

Musím taky zmínit, že vy těch akcí pořádáte opravdu hodně. Myslel jsem si, že se my v Dataříme bláznili, když jsme loni uspořádali 12 meetupů a konferenci. Kolik akcí jste uspořádali vy pod hlavičkou asociace loni?

My jsme měli přes 120 akcí, ale trochu jsme to čítovali tím, že v říjnu jsme uspořádali „Měsíc AI“, kde naším hlavním partnerem byl Uplifting. Během jednoho měsíce jsme udělali 102 akcí. Bylo to bláznivé.

To je jasný cheating, ale bylo to i díky skvělému prostoru – všechno se pořádalo na jednom místě, a na nás bylo jen dodat program, který se skládal z toho, že jsme každý den pořádali tři, čtyři akce – konference, mastermindy, meetupy, hackathony, workshopy. Takže těch 100 akcí bylo možné udělat.

Měsíc AI chceme v říjnu 2025 zopakovat, opět s Upliftingem, a máme připravenou řadu překvapení a...

Zde je opravený text s důrazem na plynulost, gramatiku a pravopis:

Změn, které by to měly povýšit na vyšší úroveň. Možná řeknu ještě jednu důležitou věc, na kterou se chci v letošním roce zaměřit. I když miluju úplně všechny české speakery a lidi, kteří mají odvahu jít na pódium a skutečně zadarmo doručit hodnotu, tak díky tomu, že jsem navštívil spoustu akcí, mám už trochu nutkání koukat za hranice a zvát si sem třeba i zahraniční hosty, na které české publikum není tak zvyklé, a kteří jsou schopni doručit úplně jiný insight. Jednou z těch linek, na které se chceme letos hodně soustředit, je zvání zástupců velkých i malých technologických AI firem. Začínáme partnerstvím na jednom meetupu s HeyGenem, což je nástroj na AI avatary. Poté chceme pokračovat s ElevenLabs a uvidíme, kam nás to zavede. Toto je určitě oblast, které se chceme věnovat a která pro mě dává absolutní smysl. Na závěr bych rád naše posluchače pozval, protože z akcí, které mě zaujaly hlavně z pohledu publika a tvoření ekosystému, je vaše konference opravdu zářivá.

AI? Ano, je to konkrétně zážeh AI spolupráce. Každý rok chceme zažehnout nějaké téma nebo poukázat na nějakou výzvu, takže minulý rok jsme měli zážeh AI transformace. Letos pořádáme 27. března v aule České zemědělské univerzity zážeh AI spolupráce, což je setkání 400 stakeholderů ze čtyř sektorů – soukromého, veřejného, akademického a neziskového – na témata, která my na základě kontaktů nejen s členy, ale i s celým ekosystémem vnímáme jako klíčová. Řekl bych, že to bude částečně i o politikaření a o tom, jak to uchopit na národní úrovni, ale zároveň tam zazní i velmi konkrétní potřeby českých AI výzkumníků. Spolupracujeme třeba s Českou startupovou asociací, která tam bude mít panel, a celkově si dáváme opravdu hodně záležet na tom, aby zaznělo, jak spolupracovat, na čem se spojit, aby tam byli klíčoví lidé a potkali se ti, kteří se běžně nepotkávají. Máme tam například zástupce z ČVUT, ale také popularizátory umělé inteligence, kteří jsou hodně vidět. Možná jim technická stránka tolik nemusí být vlastní, ale naopak mají silný vliv. Věřím, že pokud na konferenci najdeme společnou notu a lidé z různých sektorů si vyslechnou potřeby ostatních, bude to mít přínos pro celý ekosystém. Toto je naše vlajková loď letošního roku a už teď jsem z toho nervózní, ale to je asi správné – bylo by zvláštní, kdybych nebyl. Tento přístup mi velmi rezonuje. Myslím si, že se často zavíráme do bublin a díváme se na svět jen přes okraje svých bublin. Takže lidé hodně zaměření na byznys se dívají na technokraty, jak se zabývají svou technologií a neřeší byznys, a naopak. Tak tomuto propichování bublin a míchání lidí z různých oborů s různými dovednostmi moc fandím. A moc fandím i vám v asociaci. Děkuji, že to děláte, a držím palce. Díky také za to, že jste tu s námi a sdílíte svoji cestu.

Pokud chcete, mohu text dále upravit podle konkrétního stylu či formálnosti.

Tady je opravený text:

Vaše aktivity. Já moc děkuji a i vám přeju, ať se daří. Děkuju. Děkujeme, že jste to poslouchali až do konce. A díky také našim partnerům, členům Data Talk klubu. Těmi jsou Intex, Saska, Bystreet, Colors of Data, Revolt BI, GoodData, Keboola, MR, Carl Data Company, Datamind, Notino a Flow. A pokud chcete zůstat v obraze, co se týká české datové scény a globálních datových technologií, nezapomeňte se zaregistrovat k odběru našeho týdenního newsletteru na datatalk.cz. Nechť vás provázejí data.