Podcast

Dobrý den, jmenuji se Jirka Wicherek a vítám vás u dalšího dílu Datatolku. Tentokrát je to díl speciální, protože jsem si ho dlouho přál. Podíváme se na konkrétní implementaci a spolupráci dvou firem. Mám zde hned dva vážené hosty. Jedním z nich je na klientské straně Jirka Brotánek, který má na starosti IT ve firmě Krokodile. Ahoj, Jirko.
Ahoj, Jirko.
Naproti němu sedí jeho datový kolega Tomáš Dědek, datový detektiv a týmový vedoucí ze společnosti Bystreet. Ahoj, Tome.
Ahoj, Jirko.

Jak jsem již zmínil, dnes se budeme dívat na situaci ze dvou pohledů. Podíváme se na to, jak Krokodile zaváděl business intelligence (BI), jaká byla jejich cesta k ještě datově orientovanější budoucnosti a jak se taková firma vlastně datově řídí. Také se zaměříme na spolupráci, protože Bystreet od roku 2015 působili jako partneři v této datové transformaci.

Asi začneme tebou, Jirko. Jaká byla tvoje cesta a role v Krokodile během těch let? Od kdy tam vlastně působíš?
Moje cesta začala v roce 2011, přesně po absolvování vysoké školy, když jsem začal pracovat. Vzhledem k tomu, že jsem vystudoval logistiku, nastoupil jsem jako logistik do Krokodile, kde jsme společně implementovali logistický systém. Po dokončení implementace a ustálení systému jsem asi zapůsobil natolik, že jsem dostal místo v IT jako operátor helpdesku. Nevím, jestli to byla úplně odměna, ale přežil jsem a postupoval. Nejdříve na správce helpdesku, pak manažera a nakonec dneska do mé kompetence spadá celé IT v Krokodile.

Pro ty, kteří znají Krokodile hlavně jako výrobce baget a třeba i jako spojení s golfem z mých studenckých let na Masarykově univerzitě, co vlastně Krokodile je za firmu a jak velká je? Představme si ji, prosím.
Krokodile není jen výroba chlazených baget, ale také provozujeme bageterii Bulvar, kterou zná poměrně hodně lidí. Dále máme nový projekt s názvem 365. To jsou naše hlavní oblasti podnikání. Jedná se o českou firmu?
Ano, jsme česká firma s jediným majitelem, který od roku 1990, kdy Krokodile začínal, vybudoval firmu, která dnes dosahuje miliardového obratu, má 60 poboček a myslím, že před sebou i zajímavou budoucnost. O té si ještě promluvíme.

Začněme tedy na začátku, konkrétně v roce 2015, kdy jsi začal v Krokodile postupně přebírat odpovědnost za IT. V témže období jste začali v Krokodile řešit BI. Co bylo v té době situací na začátku?
Na začátku, když to shrnu, jsme používali PDF reporty a Excelské tabulky, které se u nás používaly na počátku firmy. Jsme však poměrně systémově orientovaná firma, což pramení již z vedení a majitele. Snažili jsme se najít cestu, jak se těch Excelů a PDF zpráv zbavit. V té době byl lídrem trhu nástroj Tableau. Začali jsme si tedy pořizovat Tableau a absolvovali jsme několik školení. Postupně jsme začali stavět dashboardy v Tableau. Tehdy bylo Tableau napojeno přímo na SQL pohledy, takže při spuštění exportu dat významně narostla zátěž serveru. Bylo to roku 2015, takže to nebylo ideální řešení, ale nevzdávali jsme se a pokračovali dál, jak si ještě povíme.

Pak, v roce 2016, za námi přišel Radovan Jirka ze společnosti Bystreet.
Začala historie naší spolupráce. První schůzka proběhla tak, že si Radovan domluvil u nás jednání. Na schůzku v létě přišel bosý, přijel městskou dopravou a poměrně hodně zapůsobil.
V dobrém, nebo ve zlém?
V dobrém. To bylo i v době, kdy u nás kolegyně měla podobnou filozofii a chodila bosá, a velmi to zapůsobilo. Ty sám máš na sobě barefoot obuv, takže evidentně jsi pokrokový.
Ano, ano.

A tehdy jste si domluvili spolupráci a vše šlo hladce?
Určitě ne. Tehdy přišel Radovan a začal nám vysvětlovat, jak by se vše mělo dělat: jak postavit ETL, jak přenášet data a jak na základě toho postavit přehledné dashboardy se třemi hlavními čísly, podle kterých bychom mohli řídit firmu. Všichni jsme si však říkali, že to není možné, protože tehdejší PDF report měl 12 sloupců a 120 řádků a my jsme potřebovali mít všechna data k dispozici.

Nicméně nám to zasadilo v hlavě semínko a pustili jsme se do proof of concept (POC).
Čeho se týkalo to POC?
Otestovali jsme náš hlavní report, chtěli jsme zjistit, zda ho umíme vytvořit v novém nástroji. Rovnou říkám, že to nedopadlo úplně optimálně a nebyla to nejlepší cesta, jak začít. Dnes bych začal úplně jinak. Tehdy jsme vyšli z toho, že je to report, který nejlépe známe, víme, jak se sestavuje, a co od něj chceme.

Takže jste pouze chtěli převést report do interaktivnější podoby?
Přesně tak. Aby byla možnost detailního rozboru dat (drilldown) a lepší filtrování, aby nám už ráno nepřišlo jen PDF za předchozí den a my s tím nic dalšího neudělali.

Proč je to neoptimální? Na první pohled by se mohlo zdát, že je to vývoj, ne?
Zpětně vím, že bych začal něčím menším, co by přineslo přínos více uživatelům. Hlavní report nevyužívá široká základna uživatelů, kteří potřebují jiné a včasnější informace, a často i mobilní přístup. Zkrátka nevyhovoval manažerskému pohledu.

Rozumím. Říkáš, že POC nevyšlo a hodili jste to za hlavu?
Ne. Některé firmy by to odradilo na dlouho, ale my jsme interně prosadili, že budeme pokračovat, protože to má smysl, a jednatel byl vstřícný. Pokračovali jsme a hledali jinou cestu, jak to uchopit.

Co se dál dělo?
V roce 2016 jsme začali s vývojem vlastního pokladního systému, ze kterého začala padat spousta dat. Začali jsme tedy cítit potřebu data rychle zpracovávat a vyhodnocovat. Napojili jsme nový systém vedle stávajícího, protože jsme nechtěli najednou přesunout 40 poboček na nový pokladní systém. Do dat jsme tak přinesli značný nepořádek, protože jsme měli kombinaci starého a nového systému. Snažili jsme se napojit data co nejlépe, ale přesto tam zůstaly nejistoty.

To musí být hodně složité, spojovat moderní stack s legacy systémy.
Ano, naprosto. Tehdejší systém byl naprogramován ve FoxPro, data se vybírala z DBF tabulek, zálohy probíhaly lokálně na NAS stanicích na pobočkách, kde se kopírovaly soubory. Začali jsme data ukládat na SQL servery, nový systém již nativně pracoval s SQL. Kombinace dat byla náročná a datová stránka nebyla prioritou, což zpětně považuji za velké minus. Dnes bych to dělal jinak. Data jsme trochu zpřeházeli, a následovalo velké čištění, což ukázalo, jak důležité pracovat s daty správně.

Jak čas plynul a vy jste systém vyvíjeli sami, zjistili jste, že můžete mít data dle potřeby. Už jste nebyli vázáni na dodavatele, jaké údaje vám poskytne. Začali jste přidávat tabulky a sloupce, což vyžadovalo větší pomoc, protože každá pobočka měla svou databázi s mnoha tabulkami, které nebyly zcela konzistentní. Snažili jsme se to sjednotit a dnes, kdy bychom spouštěli podobný projekt, chtěl bych od začátku datového specialistu, analytika anebo architekta, který by spolupracoval s programátory a pomohl by systém správně poskládat, aby s ním bylo možné efektivně pracovat.

Byl to tedy čistě IT projekt bez zaměření na business intelligence?
Ano, bylo to čistě IT, kde šlo o vývoj vlastního pokladního systému, a BI či data byla až na druhé koleji. To je jedna z věcí, se kterou se stále setkáváme. Firmy často nevyvíjejí BI a IT společně, nemají datové specialisty od začátku, což vede k složitosti při zpracování dat, řešení odchylek a nesrovnalostí mezi různými zdroji. Proto se snažíme BI a IT co nejvíce propojit už při návrhu nové aplikace či systému.

Ano, dnes, když vzniká nové zadání, ať už úprava nebo nová aplikace či web, řešíme už od začátku, jak to budeme vyhodnocovat, jaké datové značky použijeme, kde a v jaké struktuře data uložíme, případně se dodávají testovací SQL pohledy, které se vyhodnotí a schválí.

Skvělé, takže přejdeme k Tomášovi, který představuje druhou hlavní postavu našeho příběhu. Jaká byla tvoje cesta před tím, než ses dostal k pomoci Krokodile i Bystreetu?
Já jsem vystudoval ekonomickou fakultu na Vysoké škole ekonomické, měl jsem tedy dobrý přehled o ekonomice a financích, ale chyběla mi technologická znalost. Můj první job byl v controllingu, kde jsem rok pracoval primárně v Excelu a učil se kontingenční tabulky. Poté jsem přešel do e-commerce a startupů asi kolem roku 2016, kde mým prvním významným úkolem bylo postavit finanční report celé firmy.

A kromě toho jsi dostával i jiné úkoly?
Ano, analyzoval jsem data, která byla k dispozici v exportech od vývojářů, ale ta byla často velmi agregovaná nebo úplně chyběla. Proces byl většinou takový, že jsem žádal o data, která se pak po dlouhé době vytáhla.

Dostal jsi tedy za úkol přijít s nějakým BI řešením a implementovat ho?
Ano, našel jsem nějaký vizualizační nástroj, testoval jsem různé možnosti, ale zjistil jsem, že bez přípravy a čištění dat to nejde. Bez znalostí a zkušeností to nešlo, takže pak přišel Bystreet a já jsem se dostal k nim na klientskou stranu.

Takže jsi byl na straně klienta spolu s Jirkou?
Ano, přesně tak. Začali jsme společně stavět řešení s Bystreetem. Základ byl Tableau. Můj úkol byl postavit základní dashboardy, nejdříve obchodní pohledy na prodeje balených baget. Pamatuji si, že bylo prvních deset záložek v Tableau, které bylo potřeba vylepšit a udělat z nich skutečně profesionální nástroj.

Já ještě doplním, že když nás Bystreet informoval o tvém příchodu v roce 2018, byli jsme trochu skeptičtí. Mysleli jsme, že budeme muset vše znova vysvětlovat, že to bude stát spoustu peněz a času, že se zase budeme učit od začátku. Nebylo to úplně s nadšením přijato, ale nakonec se ukázalo, že to byl úspěšný krok a spolupráce funguje velmi dobře.

Samozřejmě, že jsem nenastoupil a hned začal samostatně pracovat, proběhl standardní onboarding.
Někdy jsou změny nutné a mohou být prospěšné.
Přesně tak.

A dnes… (text končí)

Za tu dobu se vystřídalo několik lidí, myslím, že nikdy nebyl problém s podobnou věcí. Ten člověk byl vždy připravený na to, když tam nastoupil. Když jste se seznámili, byl připravený a navázal úplně plynule na toho předchozího.

Pokud ne, bylo potřeba čistit spoustu dat, což se v té době dělo. Ještě v roce 2018 jste mi tady vyprávěli, že ty, Tomáši, bohužel jsi nestihl legendární akci, kterou tady Jirka asi dobře pamatuje. Pověz nám, Jirko. Mně zpětně mrzí, protože jsem velkým fanouškem české technologické scény a podle mě to byl takový turning point.

Bystříd tehdy pořádal Data Festival v Hradci Králové. Ano, na to jsme se dlouho připravovali, když nás oslovil Pavel Kvasnička, jestli bychom se nechtěli zúčastnit Data Festiáku a poskytnout k dispozici data, udělat na nich nějaký hackathon s výsledkem. Musím říct, že ta akce předčila očekávání. Zvlášť mi utkvela v paměti jedna věc, kdy jsme za Bagetérie Boulevard připravovali část občerstvení na Data Festiák. Nesli jsme 120 baget ke vchodu do univerzity, ale ten vchod byl zamčený. Bylo to večer a už nám nikdo nedokázal pomoct. Každý z nás, každý s 60 bagetami v ruce, obcházel celou univerzitu a nosil catering. V tu chvíli byl Data Festiák legendární. Opravdu si to zasloužil.

Definitivně. Já jsem vyhrál tričko, takže jsem naprosto spokojený. Počkej, vyhrál jsi to legendární tričko Kebula nebo nějaké jiné? Jak úspěšné? No a já v rámci vzpomínání a legendárních momentů české datové scény nemohu nezmínit, že nejen Kebula, ale i Bystříd tam měli legendární moment – operního zpěváka v podobě Tomáše Votavy. Mám pocit, že objel celou scénu a bylo to velmi zajímavé a něco úplně jiného.

Používali jste ho dál jako marketingového maskota? Tuhle tričko z operní árií nakonec získávali jste díky tomu další klienty? To je Tomášova druhá vášeň kromě dat. Vznikly dokonce i Bystřídovy songy na offsitech, jak vznikaly takhle. Natáčeli jsme vlastní písničky, jsou ale trošku nepublikovatelné, ale někde určitě vysílány, takže je lze možná najít. To by mě velmi zajímalo. Offsite, kytara – tu měl vždycky v ruce Tomáš Votava a on to rozjížděl a řídil tyhle věci. U nás to bylo vždycky: „Koho máte z Bystřídku? Toho zpěváka!“

Tak zpátky do Kroko Nailu. Jsme na konci roku 2018, Tomáš bezproblémově vplouvá do vašich projektů a do B.I.K. Co jste tehdy vlastně řešili? Jak to vypadalo, co byl ten projekt? Tehdy jsme se ponořili do dat na Bagetérii Boulevard a začalo se, pokud to mohu říct takto, stavět tomu reportingu tak, jak jsme ho chtěli. S tím souviselo i poměrně značné čištění dat v ETL procesu, aby to dávalo smysl, aby to bylo správně napojené a aby výstupy fungovaly.

Dlouho jsme se potýkali s tím, že data nám neseděla na reporty, které jsme do té doby používali, takže jsme je upravovali tak, aby seděla na data, která přicházela do účetnictví i na data v PDF reportech. Poměrně jsme si s tím vyhráli, aby nám data seděla a abychom mohli říct lidem: „Tady máte data, jsou hezká, nejsou to jen čísla v Excelu, které máte k dispozici také, ale můžete se na ně podívat v grafech rovnou a lze s nimi nějak pracovat.“

Toto byla ta největší výzva – skutečné očištění dat a přesvědčení lidí, aby jim mohli věřit. Aby to nebylo o tom, že „tady mi to o tři koruny nesedí, tak prostě tabulku u mě zavřu.“ A byl to důsledek spojení těch systémů, jak jsi o tom mluvil před chvílí, nebo to bylo z něčeho jiného? Máš z toho nějaké ponaučení zpětně, když se na to díváš? Částečně to byl důsledek spojení těch systémů, ale i to, že jsme měli dvě datové zdroje. Jeden byl určený pro Excel a PDF reporty a druhý byla Kebula a Tableau, kdy Kebula stahovala data přímo, transformovala je a Tableau je vizualizovalo. A v tu chvíli, což je dneska také věc, kterou bych udělal jinak, bylo to mít dva navíc datové zdroje, což je cesta do pekel.

Snažili jsme se data narovnat, aby seděla na sebe, ale nakonec to nefungovalo. Byla to opravdu výzva si říct, co je pro nás tržba vlastně, která tržba je tržba pro co a jak ji správně definovat. A to nepočítám food cost, jak spočítat food cost. Bylo to velmi komplikované.

Je to tak, protože jsme franšízový koncept, takže data držíme nejen pro sebe, ale i pro naše partnery a poskytujeme je i franšízovým partnerům. Musíme mít data správně narovnaná a důvěryhodná, aby jim partneři věřili. Není to o tom, že bychom data dělali pouze pro sebe a konzumovali je, ale poskytujeme je dál. Proto, jak říkal Tomáš, máme několik druhů tržeb, které se liší v detailech, právě tím, jak franšízanti počítají svou tržbu a jak my na to nahlížíme. Byla to výzva připravit data tak, aby je všechny strany přijaly a věřily jim. To je pro mě z pohledu managementu to nejdůležitější – aby lidé přicházeli a říkali „těmto datům mohu věřit“.

Ano, těch tržeb je opravdu několik – někdo do nich počítá dopravu, někdo ne, jsou tam další drobné rozdíly, takže je třeba to upravit tak, aby čísla seděla, jak se vyhodnocují. Data k nám zároveň přicházejí velmi rychle. Biznis je FMCG a potřebujeme mít vyhodnocení poměrně okamžitě. A to byla jedna z věcí, která mě na Kroko Nailu při nástupu hrozně zaujala – logistika. Přijedete jeden den z trasy, rozvezete bagety a zadáte objednávku. Bagety se přes nás vyrobí a druhý den už jsou čerstvé u vás. Každá hodina zdržení vás stojí peníze. Proto data a jejich vyhodnocení – ať už jde o cost nebo tržby – musíte mít poměrně rychle k dispozici pro plánování dalšího rozvoje. Špatné rozhodnutí znamená, že máte skladem spoustu zboží, které se za dva dny prodá a stojí vás to peníze. Proto je zásadní, aby data byla správná a důvěryhodná.

Mně přišlo jako překvapení, že Kroko Nail je vlastně výrobce baget. A jakmile si uvědomíte, že jde o čerstvé produkty, že jde o těžkou logistiku FMCG, zároveň gastro, pobočky, nájmy a tak dále – to všechno dohromady tvoří opravdu superkomplexní svět. Pro mě, kdo přichází z online prostředí, kde chybí fyzika, sklady, výroba a logistika, je to úplně jiná dimenze.

Co bylo pro tebe zajímavé nebo důležité? Upřímně, zpočátku to nebyl úplně sexy projekt. Jirka to ví, takže se za to nestydím říct to přímo. Nebylo to sláva. Byla to spousta bordelu v datech a základních pohledech. Postavili jsme to a pak se začaly objevovat zajímavé věci. Práce s daty v gastronomii se mi teďka zdá extrémně sexy – máme tam nyní velmi zajímavé projekty, ke kterým se určitě dostaneme. Chvíli to trvalo, ale jsem rád, že jsem vydržel a viděl perspektivu. S Jirkou jsme o těch věcech mluvili, ale věděli jsme, že není ten správný čas – bylo potřeba data nejdřív narovnat a položit pevné základy. Jsem strašně rád, že to chápal i Jirka, protože často klientům musíme vysvětlovat, že nemůžeme dělat AI na nekvalitních datech. AI si musíte zasloužit.

Je to přesně tak. Setkáváme se často s tím, že lidé chtějí hned dělat AI se všemi daty, ale AI je až krok 3256, zatímco my jsme u kroku 127. Dostat se tam chce čas a musíme to udělat tak, aby to dávalo smysl. AI nevyřeší všechno za nás, neotevře tisíce poboček ani nevytvoří dežbordy, které budou všichni milovat a které budou fungovat.

V roce 2016–2017 začala z našich systémů padat spousta dat, která nebyla úplně utříděná. Spojily se starý systém, nový systém, ERP a my jsme je museli narovnat. Nebylo to příjemné, neřekli jsme si s radostí: „Teď postavíme tohle,“ ale postupně jsme to dávali dohromady. Začalo to konečně fungovat.

Z této části, ze které spousta lidí asi neví, jde také o duševní zdraví. Máte ještě nějaké PTSD, tak máte vyčištěno a konečně to začíná fungovat? Jaké věci, jaké byly první projekty, které byly konečně ziskové, ne jen základní nebo prototypy? V té době už to nebylo jen o čištění, byly tam i první věci postavené. Říkali jsme si: „Teď půjdeme dělat ty sexy věci, ty cool věci, máme data a potřeba je obrovská, má to velkou hodnotu, tak to pojďme dělat.“

Pak přišel rok 2020 a začal COVID. A sakra. Předpokládám, že jste pak nešli dělat nové projekty? Když přišel COVID, klesly nám tržby a ze dne na den jsme museli zavřít všechny pobočky a nemohli jsme prodávat.

A když porovnáme tehdy tržby Bagetérie Boulevard a Kroko Nailu, jak to vypadalo? Bylo to zhruba půl na půl, rozdělení tržeb mezi bagetérii a Kroko Nail bylo 50:50.

V té chvíli to ale nepostihlo jen bagetérie, ale i Kroko Nail, protože i běžné provozovny byly zavřené, potraviny mohly být otevřené, ale byznys se celkově propadl. Nešlo jen o zavření poboček a vydávání přes okénko nebo provoz delivery, ale také o zavření dalších poboček na čerpacích stanicích. Český trh byl paradoxně nejvíce zachráněn právě čerpacími stanicemi, kde lidé mohli rychle něco koupit a odejít.

Zůstal vám tedy jen malý revenue stream? Ano, přesně tak.

V tu chvíli přišla potřeba konsolidovat spolupráci. Otevřeli jsme proto jednání s BeStreetem, jak pokračovat dál, ale zároveň udržet data v chodu a omezit provoz na minimum. Představuji si, že v tu dobu se rušila každá faktura, která nebyla opravdu nezbytná.

Přesně tak. V první vlně nebylo jasné, jestli jde o konec světa. Řešili jsme, co opravdu potřebujeme a co můžeme zrušit nebo omezit. BeStreet nám v tomto velmi vyšel vstříc. Myslím, že si to pamatuješ dobře.

Bylo nám líto vše úplně zastavit a nevědět, co bude, obzvlášť když jsme měli rozjednané spoustu věcí. Věřili jsme, že to jednou přejde a budeme na to moci navázat. Tehdy jsi měl Kroko Nail na starosti ty, že?

V té době ještě ne, to přišlo asi až o půl roku později. Dosáhli jsme tedy domluvy, že snížíme hodinovou sazbu na minimum, aby to alespoň nějak jelo, než situace přejde a budeme moci rozjet projekt dále. Myslím, že to bylo důležité, aby se projekt nezastavil. Pak jsme roky jeli v udržovacím módu.

Co znamená udržovací mód? Nemusíte být konkrétní, ale třeba 3 manday měsíčně? Ano, to bylo nabíhání pro celý Kroko Nail.

Pro vás to asi byla rána od klienta, kterého jste si konečně zasloužili a dlouho s ním pracovali. Ano, bylo to velké zklamání, ale šli jsme do toho s vírou, že ta doba jednou přejde a vrátí se vše do starých kolejí. Věřili jsme také, že se dostaneme k vymodleným use caseům, které jsme chtěli realizovat. Nechtěli jsme přijít o to, co jsme doteď vytvořili, nebo řešit jiné dodavatele, případně insourcovat celý projekt.

V té době jsme se museli soustředit na přežití a ne na jemné ladění dat. Rozumím. V tom minimálním udržovacím módu, co jste v té době řešili?

V té době začalo Bagetérie Boulevard rozvíjet svůj delivery business. Máme na to tři manday, abychom postavili reporting apod. Bylo to šílené, ale podařilo se to poslepovat, alespoň fast and dirty.

Nebyla to jen práce s daty, ale taky rozhodnutí začít doručovat bagety co nejdřív. Za 14 dní jsme postavili nový web, ebe domů, a začali jsme dělat delivery – jednou z největších věcí, která se nám povedla v době covidu.

Máte web a potřebujete k tomu reporting, abyste viděli, jestli něco prodáváte, nechcete dělat selekty z databází a máte tři manday, aby byl hotový systém. Spadlo to na tebe? Ano, ale Kroko Nail už byl v té době jinde a data pod webem byla pěkná, měla hlavu a patu.

Pamatuješ si, jaké to byly konkrétní kroky a implementace, které už byly hotové a co jste na tom postavili? Určitě základní pohledy – klasické tržby, kolik tvoří procenta na celkovém byznysu, rychlost doručení, vyhodnocování opožděných dodávek a podobné věci. Hned od začátku jsme to dělali komplexně, postavili celý byznys z datové stránky, došlo jen k menším doplněním.

Už backend webu byl v té době velmi dobře připravený a analytiku jsme mohli stavět velmi kvalitně.

Dokážeš si představit, že kdyby tohle nebylo, tak ty tři manday nikdy nestačí, protože byste uvnitř dělali i ty inženýrské práce? Ano, bez přípravy backendu by to nešlo.

Jak dlouho pro vás covid trval? Zhruba rok, kdy se postupně začala rozvolňovat opatření a mohli jsme začít fungovat normálně. S tím vzrostla potřeba lepšího vyhodnocování prodejů a stavění hezčí reportů.

V té době jsme znovu začali jednání s Bystřídem o navýšení kapacit. Ten impuls přišel od Bystřída, že jim to už dává smysl.

Vzpomněl jsem si na krásné projekty a bylo mi líto, že musely být omezené. Viděl jsem, že Crocodile už je na tom lépe, takže přišel tlak i z naší strany. Jirka vlastně řekl…

Tomáši, máš pravdu, pojďme to vrátit zpátky a zase to rozjet. Takže to byl nějaký rok 2021, takový konec té covidové doby. U nás to bylo zase o tom říct, že ta data už dávají smysl a že má smysl do nich trochu víc investovat, zvýšit počet hodin, které do toho jdou, a začít dělat hezké věci.

Jak říkám, protože jsme celkem systémová firma, dohodli jsme se, že to uděláme, a od té doby to začalo dávat celý mnohem větší smysl než v předchozích šesti letech.

Co bys doporučil svým kolegům v jiných firmách, kteří už vidí hodnotu a důležitost těch dat a musí si interně vyjednat rozpočet a nějaký fokus? Jsou tam nějaké věci, které jsi z tohohle naučil?

Všichni slyší na peníze. Za mě je důležité si spočítat nějakou návratnost investice, ať už minimální, a obejít ty lidi, říct si: „Hele, tahle data vám dávají smysl,“ a postavit to na tom, že jim ušetříme nějaký čas. Když to uděláš chytře, můžeš si v tom schovat i nějaký hezký projekt, který si uděláš sám pro sebe, nebo nějakou nadstavbu, tu lidem pak prodáš.

Do toho rozpočtu teď možná trochu tady podřezávám větev, ale když dáš lidem reporting, který jim ušetří nějaké hodiny týdně, spočítáš návratnost, která vyjde hezky, a řekneš si, že ti tu zbyly nějaké dvě, tři hodiny, uděláš něco hezkého. Na tom se dá pak prezentovat mnohem víc.

A jak já říkám, data jsou jako Steve Jobs, co vám prodá iPhone. Vy nevíte, že ho potřebujete, ale jakmile ho máte, zjistíte, co všechno se s tím dá dělat. Chcete jich víc a různé pohledy, řezy, reporty — nový, větší iPhone.

Přesně tak. Sluchátka k tomu a jste zavření v datovém ekosystému už navždy.

Tak to máš něco, co sis tehdy vytáhl z toho šuplíku, co bylo sexy a hezké, zatímco to zní dost jako antická tragédie. Těším se, že teď konečně začneme říkat ty hezké věci.

Už máme vytvořeno. Jedna z věcí byly například datové integrace. Začali jsme integrovat data napříč různými extrémními systémy. To znamená, vzali jsme některé custom komponenty v Kebule, které stahovaly a posílaly data, extraktory i writery, a začali jsme integrovat interní i externí data napříč těmito nástroji.

Tyto datové integrace jsou všechny nad Kebulou. Všechno v Kebule, custom integrace, custom komponenty v Kebule, přesně tak.

Najdeme je tam ještě dneska?

Určitě, určitě.

Konkrétně je to Extraktor a Writer Tamiga, což je docházkový systém.

Docházkový systém.

Z naší strany začala vznikat velká potřeba synchronizace mezi systémy. Máme cloudový systém pro docházku, který se velmi jednoduše implementuje, a on-prem personální systém, robustní součást ERP celého holdingu. Teď potřebujeme dostat data mezi sebou, aby personální oddělení nemuselo zadávat data do jednoho, druhého, třetího či čtvrtého systému, což dělá většina.

Ano, přesně.

Snažíme se dnes lidem nějakým způsobem pomoct. Kebula je na to ideální nástroj, kde jsou schopní lidé jako Tomáš napsat custom věci.

Dnes využíváme synchronizaci mezi mzdovým a docházkovým systémem, integraci mezi ERP a Salesforce a další readery a writery. Funguje to velmi dobře.

Synchronizace mezi cloudem a on-premise je v tomhle poměrně značná část spolupráce.

Z mého pohledu je to dost custom a na míru. Setkáváte se s tím často, Tomáši, nebo je to nějaký krokodýlí případ, kdy vám to stálo za to a máte příjemného klienta, pro kterého píšete custom writery?

Řešíme to často. Tím nechci říct, že krokodýl není příjemný a super klient, určitě je, ale tyhle věci řešíme často.

Máme dedikovaný technologický tým, který tyto věci vyvíjí, člověk na úrovni delivery týmů, kteří mají skills a jsou schopní ty komponenty vyvíjet. Z techového týmu přichází spíš nějaký support.

Určitě se s tím setkáváme.

Nepsali jsme jen tyto tři komponenty, troufnu si říct, že dnes máme desítky komponent, které jsme napsali nejen pro Kebulu. Používáme i jiné řešení, není tajemstvím, že Bystríci vyvíjejí vlastní řešení Byzflow, které je určené pro jiné typy klientů, chtějící mít data na vlastním back-endu, jako je GCP nebo Azure.

Pro Kebulu i pro toto řešení jsme napsali tuny komponent. Není pro nás problém mít lidi a tým na to.

Jsem překvapen, že to, na co jste celou dobu čekali, tedy sex... projekt, jsou datové integrace a custom writery. Čekal jsem něco jiného.

Byl ještě jeden velký milník — přechod z Tableau na GoodData. Myslím, že je to asi klíčová věc, k níž došlo během naší spolupráce.

Licenční podmínky v GoodData se změnily, takže to jako začalo.

Bavíme se o jakém roce?

2019, 2020 se změnily licenční podmínky, ale když jsme to začali řešit společně, bylo to zhruba po covidu, kdy se oživovala spolupráce a mohli jsme se k tomu vrátit.

Jirko, v roce 2020 nás licenční podmínky nezajímaly. Roku 2019 se to změnilo, ale nebyl prostor to s krokodýlem vůbec řešit, rok, dva, takže jsme to jen odstartovali, pak chvíli nevěnovali a po covidu jsme to oživili.

O co vlastně šlo?

Šlo o partnerství GoodData s Bistreetem, kde dnes, když si firma koupí GoodData, musí si pořídit určitý počet workspace, což není levné. Dnes se dají workspaces koupit přes Bistreet, a kdokoliv si přes nás může koupit jeden workspace pro testování a vyzkoušení, za výhodných podmínek.

To rozhodně pomohlo adopci uživatelů.

Dnes má Krokodýl v GoodData neuvěřitelných 200 uživatelů, což jsme vlastně ani já, ani možná Jirka nečekali. Když jsem to minulý týden otevřel, nebyl jsem schopen pochopit, kolik lidí tam je.

To ale asi nevzniklo přes noc.

Asi ne.

Jirko, délka používání GoodData?

Bylo to asi půl na půl. My jsme na GoodData dlouho pokukovali, česká firma, snažíme se využívat české nástroje, GoodData mi tam trochu chyběla a lákala mě vyzkoušet.

Ano.

Měli jsme Tableau, které jsme využívali, GoodData bylo spíš na okraji zájmu.

Pak přišel Bystrík s nápadem zkusit to na jednom workspace. Udělali jsme POC, zkusili něco nalít a uvidíme, co z toho bude.

Jak probíhalo POC? Předpokládám, že jste měli v Tableu hodně práce a celé prostředí.

V první fázi jsme nezačali migrovat, ale postavili delivery analytiku. To byl první use case.

Minulý měsíc jsme o tom mluvili s Radovanem, ředitelem divize, který to používá a říkal, že dřív mu trvalo asi hodinu a půl denně shánět ty informace.

Takže POC nestálo mnoho úsilí, udělali jsme malou, ale podstatnou věc a tak jsme to rozjeli. Radovan je asi nejvěrnější fanoušek a dashboard delivery business mu ukazuje všechno, co potřebuje vědět.

Pak jsme postupně začali migrovat věci z Tableau.

Byly tam nějaké lekce, co bys v roce 2018 v Tableu udělal jinak, abys ušetřil práci s migrací v roce 2021?

Asi bych trošku jinak postavil data, ale nic zásadního.

Model zůstal plus minus stejný, využili jsme ho při refaktoringu po pěti letech pro optimalizaci a ušetření nákladů, například na Kebulu u Krokodýla. Neřešíme jen vývoj BI, ale i tyto věci, což je důležité.

Dobře.

Takže POC vyšlo, vidíme návratnost, sáhneme po GoodData, co následovalo?

Začali jsme migrovat reporty z Tableu, ale spousta původních reportů byla zahozena a vznikly nové pohledy.

Konkrétní příklad?

Například PDF report jsme postavili v GoodData v přehlednější formě. Nebylo tam vidět dvanáctkrát tolik kombinací — asi osm set čísel na stránce — ale jsou tam highlighty, člověk vidí, co se stalo na první pohled, může podrobněji rozkliknout po hodinách, obchodních liniích, profitabilitu až na úroveň účtenky.

Lidé z Krokodýla mají dnes spočítaný čistý zisk úplně detailně, což je to, co jsme si vždy představovali.

Dnes máme Tableau, které využíváme pro detailnější věci pro management, kde záleží na šipkách nahoru či dolů.

GoodData využíváme pro masové uživatele, jak říkal Tomáš, máme přes 200 uživatelů, kteří potřebují hromadný přístup k datům.

Jak velký je Krokodýl jako core firma?

Celkem má přes tisíc zaměstnanců.

Aktivních uživatelů či konzumentů dat asi 400. Naším cílem je data dostat ke všem.

Jak se vám podařilo dostat těch 200 uživatelů, Tome?

Domluvili jsme se s Jirkou, že uděláme ze začátku dvě půldenní školení pro užší skupinku, asi deset lidí, hlavně manažerů, kteří data opravdu potřebovali a každý ráno se na dashboard dívali.

Ti byli nadšení a začali to rolovat dál dolů k dalším uživatelům. Dnes to využívají i manažeři jednotlivých poboček.

Jedna věc, která ukazuje adopci, je, že Jirka buď chodí po kanceláři s nosem nahoře a píše si poznámky, nebo když je výpadek dat, schovává se v kumbále.

To přesně pozná, zda uživatelé data chtějí, potřebují a konzumují, nebo je jim to jedno.

Musím říct, že jsem rád, že jsme v té fázi, kdy nás sice lidé občas kritizují, když data nejsou, což je správné, protože to ukazuje, že je systém dobrý a funguje, jak jsme zamýšleli.

Jsem rád, že náš antický příběh plný zvratů a tragédií jménem COVID má šťastný konec.

To je tam, kde jsme teď. Čas se nám však nachyluje, tak co máte teď v plánu? Jak bude spolupráce pokračovat?

Mám pocit, že manželství pokračuje v dobrém.

Jedním z nových témat je AI.

Z původních 137 use caseů jsme na 3258, samozřejmě pomohl poslední rok.

V Kebule využíváme komponentu open AI, stavíme nad tím analýzy.

Pomáhá nám i se zpracováním a vyhodnocováním textových dat.

To je první use case, který teď úspěšně implementujeme. V pipeline je jich více.

Další plánované věci jsou nové pokladní systémy a Jirka k tomu možná řekne víc.

Určitě máme v plánu během příštího roku upgradovat náš pokladní systém.

Právě!

Mně to zní nepoučeně.

Vzpomínám na naše vyprávění, že když jste zaváděli poslední nový pokladní systém, Tomáš musel dva roky čistit data.

To už bychom teď nechtěli.

Proto jsme už od začátku Tomáši dali možnost se podílet na návrhu, aby se mohl podílet na datovém pohledu od začátku a nemuseli jsme se v tom brodit.

Za mě, jak jsme na začátku té spolupráce, třeba u Bystríků, ty nedali na začátku pozor, pořád jeli svou cestou, jak byli zvyklí, tak jedna z hlavních věcí, co jsem se naučil a doporučuji všem, je: poslouchejte svého datového konzultanta, nebo minimálně mu naslouchejte.

Často má pravdu, i když si to nechcete připustit.

Datovým konzultantům bych poradil, nebojte se rozbourat klientovi nezmyslný nápad nebo myšlenku, pokud vám to nedává smysl.

Je to občas těžké, ale nese to ovoce, když dosáhnete té fáze, kdy spolupráce funguje na jiném, přátelském levlu.

Mezitím je hodně věcí, které by bylo možno vypípat jen napůl, ale tak to v manželství chodí.

Děkuji vám kluci, že jste tady sdíleli svou cestu a zkušenosti.

Přeji vám co nejméně covidů a podobných situací, co nejvíc hezkých, sexy projektů a co největší adopci B.I.K.A. v přičitatelném Krokodýlu.

Posluchačům přeji trpělivé klienty, kteří nevzdají projekt při prvním neúspěšném POC, a super konzultanty, kteří se nebojí říct, že něco nedává smysl, sníží hodinovku a zůstanou s vámi, i když je nejhůř.

Děkuji.

Díky za pozvání, Jirko, byl to super pokec, doufám, že se posluchačům dnešní podcast bude líbit, pokud neusnou.

To je vše.

Děkuji, že jste doposlouchali další díl Datatolku.

Díky také našim partnerům: Bykhabu, Vipnotu, Mantě, Notinu, Atakamě, GMBimu, Seznamu.cz a MUSE.

Pokud vás zajímají další informace ze světa datových technologií a československé datové scény, navštivte naše stránky datatolk.cz.

Nechť vás provází data.