Podcast

Dobrý den všem, jmenuji se Hinek Volner.
Ahoj všem, jmenuji se Barbara Hinerová a vítáme vás u dalšího dílu Data Talku.

Naším dnešním hostem je Lukáš Kačenář, ředitel Prák AI, se kterým budeme probírat společenské téma umělé inteligence v České republice. Lukáši, děkuji za pozvání, ahoj.

Lukáši, jaká byla tvá cesta k umělé inteligenci, nebo jak ses vlastně dostal do funkce ředitele Prák AI?

Mám to vzít úplně od začátku? Jasně, vem to od základů. Ta cesta je asi trochu neobvyklá, protože já jsem vystudoval politologii, což může být možná trochu překvapivé. Poté jsem začal pracovat ve velké čtyřce v poradenské firmě, nicméně zaměřoval jsem se na poradenství pro veřejnou správu, kde jsme dělali různé analýzy a strategie pro různá ministerstva. Tam jsem strávil asi sedm let.

Pak jsem si řekl, že bych chtěl přejít na druhou stranu a začal jsem pracovat ve státní správě, konkrétně v Technologické agentuře ČR, která je státní agenturou podporující aplikovaný výzkum, vývoj a inovace. Tam jsem trochu víc přičichl k problematice akademického prostředí, výzkumu a podobně.

Následně jsem nějakou dobu pracoval na volné noze, asi čtyři roky, kde jsem se věnoval tématům, která jsem za celý život nasbíral.

Poté jsem byl osloven, zda bych se nechtěl účastnit výběrového řízení na pozici ředitele Prák AI. Nejprve jsem si řekl, že určitě ne, protože to pro mě úplně není, nejsem z oboru umělé inteligence a vlastně o ní příliš nevěděl.

Nicméně po dalším přemýšlení, když mi kolegové z AI říkali, že bych na tu pozici mohl být vhodný, jsem si to prozkoumal, zajímalo mě, co Prák AI dělá, a nakonec jsem se přihlásil a uspěl.

Teď se tedy zabývám umělou inteligencí, avšak ne z technického pohledu.

Mohl bys to zařadit do časového rámce? Kdy jsi prevzal pozici ředitele?

Bylo to loni v dubnu, tedy v dubnu 2022. Svým přátelům a rodině říkám, že jsem byl vizionář, protože jsem čekal, jak velký boom okolo AI nastane. Pravda je však taková, že jsem nevěděl, že ChatGPT bude veřejně dostupný už v listopadu 2022, což byl takový příjemný bonus.

Jiná poznámka pro posluchače: Lukáš přišel v černém roláku, takže je určitě vizionář.

Mým kolegům se smějí, že se snažím stylizovat do Stevea Jobse, ale rozhodně to není pravda.

Předtím, než se pustíme do tvé současné práce v Prák AI, mě zaujalo tvé působení ve státní správě v Technologické agentuře. Můžeš o tom říct víc? Jaké projekty tě tam zaujaly a jak to souvisí s AI?

Prák AI jsme založili společně s vysokými školami — o tom se ještě dostaneme — a pro mě byla ta předchozí zkušenost v TAČR zásadní proto, že jsem díky ní lépe pochopil, jak fungují vysoké školy a akademické pracoviště obecně, a také, jak v praxi funguje český výzkum.

Jak to funguje? To se nedá jednoduše shrnout do jedné věty, nicméně existují vysokoškolské obory zaměřené na nastavení výzkumné politiky, tedy jakým způsobem má stát podporovat výzkum a vývoj.

Je to velmi komplexní oblast, na kterou je třeba brát ohled. Existuje základní výzkum a aplikovaný výzkum, který může mít nekomerční i komerční aspekty.

V této oblasti působí nejen vysoké školy, ale i Akademie věd, další výzkumné ústavy, včetně soukromých organizací, a také firmy.

Málokdo ví, že většina rozpočtu na výzkum v Česku pochází od firem, nikoli od státu, což je správné.

Pro mě byla ta etapa v TAČRu vstupem do tohoto prostředí a ukázala mi, že nastavení podpory výzkumu není jednoduchá záležitost.

Byla tvá role v TAČRu taková, že jsi peníze přímo rozděloval?

Peníze jsem přímo nerozděloval, měl jsem na starosti přípravu nových programů, tedy nastavení celého systému rozdělování financí.

Je důležité si uvědomit, že nejde jen o jeden obecný program, ale existují priority státu ohledně oblastí a sektorů, na které je třeba podporu zaměřit.

Když jsem do TAČRu nastupoval, měl asi pět až sedm různých programů zaměřených na různá témata. Jeden byl například zaměřen na podporu průmyslového výzkumu, zejména v oblasti strojírenství, který má přímý přenos do praxe ve firmách působících v Česku.

Další program cíleně podporoval mezinárodní spolupráci, aby české výzkumné organizace a firmy hledaly partnery v zahraničí.

Tyto programy měly tedy odlišné cíle, některé podporovaly aplikovaný výzkum v sektorech a jiné mezinárodní spolupráci.

Co tě vedlo k opuštění TAČRu a přechodu na volnou nohu? Měl jsi nějakou vizi, že budeš freelancer?

Spíš byly okolnosti. Některé programy vznikly, se kterými jsem nebyl zcela stotožněný, a proto jsem necítil potřebu v tom dále figurovat.

Navrátil jsem se tak více k poradenství pro veřejnou správu, které jsem dělal dříve. Na volné noze jsem měl svobodu vybírat si, pro koho a co dělám, což byly krásné čtyři roky.

Tyto čtyři roky skončily, ale nelituji toho, protože umělá inteligence byla i před listopadem 2022 velmi atraktivním tématem.

Co mě na ní, jako konzultanta, fascinuje, je její široký rozsah a dopady, ať už se jedná o průmysl, zemědělství, zdravotnictví nebo vzdělávání.

Dopad umělé inteligence je velmi komplexní a zasahuje lidské činnosti, což mě jako generalistu velmi baví.

Nemáš rád jednoduché věci, že?

Záleží na situaci. Státní správa a AI—tam je opravdu spousta komplexních problémů.

Pojďme se zaměřit na Prák AI. Pro posluchače, kteří o vás nic nevědí — co přesně děláte a jaká je vaše vize?

Vize Prák AI a důvod, proč jsem se k týmu přidal a vedu ho, se pojí s událostí z roku 2018. Skupinka českých akademiků odjela do Kanady podívat se, jak tamní AI ekosystém funguje.

Anekdota říká, že někteří z účastníků jeli spíše poznat ostatní české kolegy než Kanadu samotnou, protože neměli jinou možnost se setkat.

V Kanadě viděli, že tam AI opravdu prosperuje, čemuž napomáhá dedikovaná organizace, která pomáhá všechny posouvat kupředu.

Po návratu udělali v Praze na české poměry neobvyklý krok a rozhodli se něco společně založit.

Chci to velmi ocenit, protože v Česku není na spolupráci moc slyšet.

Spojili síly Univerzita Karlova, ČVUT, Akademie věd a později se přidalo i hlavní město Praha.

Cílem bylo mít organizaci, která bude posouvat všechny naše aktéry v oblasti AI kupředu s vizí, aby Praha byla významným evropským centrem umělé inteligence.

Praha byla založena v roce 2019 a od té doby na této vizi pracujeme.

Tento projekt vychází z akademické půdy. Myšlenka vznikla akademicky a později se k ní připojilo město, které pochopilo, že Praha nechce být vnímána jen jako skanzen, kam jezdí turisti na Karlův most.

Je důležité podporovat moderní technologie a obory, což považuji za velmi pozitivní.

Aby však Praha stála na pevných a vyvážených nohách, máme i členské firmy, včetně špičkových pražských AI firem.

Jsme tedy takovou propojující platformou mezi akademickou sférou, firmami a veřejnou správou.

To zní velmi zajímavě.

Proč právě Praha nebo Česká republika mají potenciál, aby nebyli jen skanzenem, ale skutečně byli vidět ve světovém AI trhu?

Jednoduchá odpověď je, že tu máme několik světových nebo evropských špiček ve výzkumu.

Jsou zde talentovaní lidé a kvalitní vzdělávání. Česko a bývalý východní blok jsou obecně považovány za země s vysokou úrovní technického vzdělávání, které si nese tradici z minulosti.

V oblasti umělé inteligence máme silné kořeny a značný počet studentů, kteří každý rok absolvují studium AI.

Máme tedy relativně silné akademické zázemí a spoustu šikovných firem, které uspěly i na světových trzích.

Když tohle vše zkombinujeme, České republice v AI nejsou úplnými začátečníky a máme pevný základ, což vedlo k rozhodnutí, že bychom na tom měli více pracovat a posouvat se dál.

I před rokem 2022, před současným hypem, bylo zřejmé, že AI má obrovskou budoucnost a všechny země do ní výrazně investují.

Nemusíme mluvit pouze o USA nebo Číně, ale také o Japonsku, Koreji, a v Evropě o Německu, Francii nebo Velké Británii, které do AI velmi silně investují.

V České republice bychom neměli zůstat pozadu a také bychom měli do AI aktivně šlapat. Když máme takové zázemí, byla by škoda toho nevyužít.

Pojďme se podívat blíže na Prague AI z organizačního hlediska. Zmínil jsi založení akademickou sférou, zapojení města a pak také firem. Jak to celé funguje?

Prague AI formálně funguje jako spolek, tedy v podstatě nezisková organizace, která má mnoho členů.

Kromě zakladatelů jsou mezi členy i firmy; celkově máme kolem 20 subjektů, pokud univerzity rozebereme na jednotlivé fakulty, které s námi spolupracují.

Například na ČVUT jsou to fakulta elektrotechnická a fakulta informačních technologií, na Univerzitě Karlově pak především Matematicko-fyzikální fakulta a Fakulta sociálních věd.

S těmito fakultami úzce spolupracujeme.

Náš tým je poměrně malý, jsme doslova pět a půl člověka a snažíme se realizovat aktivity, které jsme vyvinuli od roku 2019.

Možná je vhodné doplnit, že v současné době procházíme jakousi redefinicí naší práce, protože původní plán byl, že Praha bude evropským AI hubem, avšak ten předpoklad je potřeba znovu zvážit.

Jak máte rozdělené role a aktivity uvnitř týmu Prague AI? Jste malý tým a nejsi technický pracovník, jak to tedy funguje?

Hodně se zaměřujeme na podporu vzdělávání, přičemž část kapacit věnujeme vzdělávacím programům.

Mezi hlavní aktivity patří program Prák AI Minor, což je neformální, ale už poměrně uznávaný program, který sdružuje nejlepší AI předměty z Univerzity Karlovy a ČVUT.

Program je otevřen studentům z obou univerzit ze všech fakult. Vzdělávání je však primárně zaměřené na Matematicko-fyzikální fakultu a Fakultu sociálních věd na Karlově univerzitě a na Fakultu elektrotechnickou a Fakultu informačních technologií na ČVUT.

Drtivá většina studentů v programu pochází právě z těchto fakult.

Studenti z jedné fakulty mohou navštěvovat AI předměty na jiné fakultě, například student FELu může navštěvovat AI předměty na FITu, MatFyzu nebo FSV.

Tento program je unikátní tím, že umožňuje studentům překračovat hranice fakult a univerzit, získávat znalosti z různých perspektiv a navštěvovat nejlepší kurzy napříč institucemi.

Máme zpětnou vazbu, že uchazeči o práci, kteří v životopise uvedou absolvování tohoto minoru, mají při výběrových řízeních výhodu a často dostanou od nás diplom.

To zní skvěle, určitě to musí mezi studenty vzbuzovat velký zájem.

Na zájem si stěžovat nemůžeme, avšak rádi bychom počet studentů v budoucnu rozšířili. Každý rok přijmeme asi 40 studentů, což nám přijde relativně málo.

Budeme vyjednávat s univerzitami, ale narážíme na kapacitní omezení jednotlivých předmětů, které jsou již nyní naplněné.

Fakulty často nejsou příliš šťastné, když jim přihodíme další studenty z jiných fakult, protože už mají problém uspokojit poptávku vlastních studentů.

Jaká jsou kritéria pro studenty? Jsou tam nějaké vstupní testy nebo příjímací řízení?

Existuje příjímací řízení, ve kterém vybíráme nejlepší zájemce.

Studenti musí splnit požadavky programu a absolvovat určité předměty, aby program úspěšně dokončili a získali certifikát.

Základní podmínkou je, že zakončí své vlastní studium na své mateřské fakultě.

Lukáši, kromě vzdělávacích aktivit, čemu jinému se věnujete? Zmínil jsi, že nyní procházíte redefinicí činností. Pokračuj, prosím.

Edit je zaměřen na trochu jinou oblast než původně, takže jaký je ten nový fokus?

No, já to nazval bodem zlomu, ale není to úplně ve smyslu, že bychom chtěli změnit to, co děláme. Nicméně se snažíme spíš pojmenovat – a to je směrem k našim zakladatelům –, že ty původní předpoklady, které nám byly dány do vínku, se úplně nedaří naplňovat.

Pokud řekneme, že naším úkolem je udělat z Prahy jedno z významných evropských AI měst nebo jeden z významných evropských AI hubů, tak s naším rozpočtem, který je v řádu jednotek milionů, s tím doopravdy mnoho nezmůžeme.

Další věc je, že já osobně, když jsem nastupoval do Práku AI, předpokládal jsem, že bude Prák AI nějaká platforma pro větší spolupráci, dejme tomu mezi výzkumníky, protože to si nesu ze zkušenosti z Technologické agentury. Česká výzkumná sféra obecně ve všech oborech je značně rozptýlená.

Máme spoustu jednotlivých pracovišť, která jsou často rozmístěná nejen po celé Praze, ale i po celé republice. A co vidíme ve světě, je, že když se ty síly koncentrují, vede to zaprvé k větší kvalitě a zadruhé k větší konkurenceschopnosti i směrem k zahraničí.

Já tady někdy, jako bonmot, říkám, že se naše zakladatelské univerzity nebo naši zakládající členové vyčerpali tím, že nás založili, ale ten další krok je zatím hrozně těžký. My se o něj snažíme a někde ten zájem je, ale dokázal bych si představit, že ta spolupráce by mohla být daleko větší.

Další bod je, že byl předpoklad, že Prák EJ bude takovým místem, které bude shánět peníze, aby podporovalo takzvané EJ chairs, což znamená lákalo seniorní výzkumné nebo akademické pozice – špičky ze zahraničí.

Na to se nám bohužel peníze ze soukromého sektoru zatím nepodařilo sehnat a ze strany státu vlastně ta podpora v tomto ohledu není velká.

Takže si říkáme, zda si v Česku nebo v Praze stále můžeme říkat, že chceme být významným evropským AI hubem, když všichni vlčáci v okolních zemích – například v Německu, Francii, ale i v Polsku, pobaltských zemích nebo Bulharsku – dokážou v tomto oboru dělat daleko víc. Máme pocit, že nám začíná ujíždět vlak.

Proto se ptáme, zda má stále smysl tu vizi držet. Jestli oni opravdu začínají dělat více v tom smyslu, že lákají víc vlčáků. A vždycky to skončí u peněz.

Vidíme významné investice do AI institutů, do výzkumu. Nedávno mluvil Joe Biden – to skočím do jiné ligy –, který řekl, že je potřeba lákat talenty zpět do Ameriky. To jen ukazuje, jak nad tím přemýšlí politická reprezentace v jednotlivých zemích. U nás zatím spíš jen mluvíme, než že by nastaly reálné kroky.

Co je tedy teď konkrétní taktikou nebo jak se k tomu člověk může postavit? Je to tak, že potřebujeme získat peníze, snažíme se stále naplňovat původní předpoklady, nebo je možné být kreativní a zvolit jinou cestu?

Zatím jsme uprostřed diskuzí, ale jak jsme se o tom bavili v našem týmu, je dobré mít ambiciózní vizi. Říct, že budeme dohánět svět, nikoho nenadchne a nepřitáhne k oboru.

Tu vizi tedy myslím stále můžeme nějak naplňovat. Snažíme se dělat klasickou policy advocacy, tedy mluvit se státem a politickou reprezentací, aby vnímala důležitost tohoto oboru.

Máme výhodu, že nejsme přímo z oboru, takže můžeme říct, že i když přicházíme zvnějšku, vnímáme důležitost umělé inteligence jak pro společnost, tak pro hospodářství.

Nevím, jak sledujete veřejnou debatu, ale heslo „přejít od montovny k mozkovně“ tu visí velmi dlouho. Jsem přesvědčený, že umělá inteligence je jedním z oborů, které nám mohou pomoci stát se mozkovnou, protože přidaná hodnota zde je něco jiného než montovat auta nebo jiné věci, kde mnoho přidané hodnoty v Česku nevytváříme.

Když se podíváme na automobilový průmysl, z toho, co vyvážíme, mnoho věcí jsme tu dovezli, zatímco v umělé inteligenci můžeme prodávat know-how, které vzniká v tuzemských firmách.

Víme, že je to možné, protože spousta českých i pražských firem je světově úspěšných – získávají velké investice i dosahují úspěchů na zahraničních trzích.

Rád bych se zastavil u spolupráce se státem. Ty nejsi nováček, na začátku jsi zmínil svou zkušenost ve státní správě. Jak se to změnilo, když porovnáš zkušenosti z Technologické agentury a to, co děláš teď? Vnímáš nějaký posun? Dá se s tím pohnout?

S mnoha věcmi jde pohnout, ale je potřeba mít obrovskou trpělivost, kterou já přiznávám, že ne vždy mám. Věci jdou velmi pomalu a nikdy nevíme, kdy se skutečně pohnou. Někdy to závisí na náhodě nebo okolnostech, takže je potřeba se obrnit trpělivostí.

Současně je ale nutné se státem neustále pracovat, protože pokud bychom rezignovali, nikdy se nic nestane.

V tuto chvíli se snažíme přesvědčit stát, že AI je jeden z klíčových oborů, kterému je potřeba se věnovat a do kterého je třeba investovat.

Investovat do udržení špičkových vědců, kteří přišli ze zahraničí nebo se vrátili – ať už jde o známá jména jako Tomáš Mikolov či Jozef Šivic a další – je třeba platit nejen jejich osobně, ale také jejich výzkumné týmy, aby mohli posouvat český výzkum.

Je potřeba vložit dostatečné finanční prostředky do oboru AI.

Zároveň si myslíme, že stát musí začít AI využívat a sám v tomto ohledu postupovat.

Nemůže být AI špička, pokud stát AI sám nebude využívat.

Tento komplex několika věcí se snažíme řešit současně. Není to jednoduché ani rychlé, ale vidíme spoustu pozitivních ostrůvků, které mají zájem a na kterých stavíme.

Je to dlouhodobá činnost.

Mě by zajímalo, jaký vliv má věda a výzkum v Praze; že tu máme špičkové vědce – jak to podporuje soukromý sektor a jak firmy zabývající se AI z toho těží?

Asi odpověď není jednoduchá, protože to ovlivňuje spousta věcí.

Obecně se mluví – a to je opět otázka politiky výzkumu a vývoje – že je potřeba nastavit transfer technologií.

Podporovat spolupráci výzkumné sféry s podniky tak, aby výsledky výzkumu na vysokých školách přecházely do fází licencí a patentů a do firem, které díky tomu mohou získat konkurenční výhodu.

Jedna věc je tedy obecně pracovat na transferu technologií.

Co ale vidím důležitější, je podpora českého výzkumu tak, aby tu byli špičkoví vědci, kteří inspirují ostatní zajímat se o obor.

To může přilákat lidi ze zahraničí. Vidíme, že studenti za určitými našimi vědci přijíždějí ne proto, že chtějí studovat na ČVUT, ale protože chtějí studovat konkrétně u daného profesora.

Pokud chceme udržet talent a lákat talenty, musíme do toho investovat.

Akademické úspěchy zase mohou nalákat mladé lidi věnovat se tomuto oboru.

Přeskočím k souvislosti s podporou firem: ne všichni v akademické sféře chtějí zůstat. Někteří si udělají PhD a pak řeknou, že jim to stačilo, a jdou do firmy nebo si založí vlastní.

Myslím, že vzdělaní a schopní lidé, kterých vychováme na vysokých školách, jsou základním předpokladem růstu zajímavých startupů a úspěšných malých a středních firem, protože tu bude dostatek schopných lidí.

Jako problém vidíme, že i když tu máme špičkové vědce a zajímavý počet absolventů, abychom mohli růst dál, muselo by jich být mnohem více.

S několika stovkami studentů ročně si nevystačíme, bylo by potřeba rozsah studia rozšířit.

Dnes české firmy s mezinárodním úspěchem dokážou přilákat mezinárodní talenty, takže pokud se to bude dít i na akademické půdě, půjde to rychleji.

Kolo je potřeba roztočit.

My se také snažíme, aby Češi i zahraniční pracovníci viděli, že scéna žije.

Snažíme se být těmi, kdo scénu utváří, kdo ukazuje, že zde nejsou izolované ostrůvky, ale že v Praze se děje něco zajímavého.

Mají tu KAI, které pořádá zajímavé akce, má povědomí o dění a může rychle navázat kontakty v celém prostředí.

Tím pádem se nemusí bát, že když skončí v jedné firmě, budou se muset stěhovat do jiné země.

Ukázat, že scéna je živá, je pro nás velmi důležité.

Lukáši, skvěle jsi odpověděl, a já ti nedovolím seskočit z tématu. Tak co konkrétně jste letos dělali vy? Pojď nás tím provést.

Letošek byl specifický tím, že se kolem generativní AI vytvořil obrovský zájem.

Začali jsme vnímat, že zájem o umělou inteligenci se výrazně zvýšil ze všech stran – firem, vysokých škol, veřejné správy i vzdělávacích institucí.

Byli jsme tím celkem zavalení.

Fungujeme zároveň jako takové jediné kontaktové místo v Praze pro umělou inteligenci.

Kdokoliv cokoli potřebuje, chce se dozvědět o AI v Praze, dost často končí u nás – píše nám e-maily, volá nebo ho někdo propojí přímo s námi.

Snažíme se pak ty informace předat.

Například firma se ptá, zda někdo nedělá výzkum na nějaké specifické téma, tak poskytneme kontakty na skupiny na FEL, nebo jinde, nebo na zajímavé firmy.

Takže jsme jakási propojka. Každý rok máme stovky schůzek, kde povyprávíme, co se kde děje a snažíme se uspokojit informační požadavky.

Za rok a tři čtvrtě, co jsem v Práku, jsem zatím neměl žádnou schůzku s českým ministrem, ale potkal jsem dva zahraniční ministry.

Zajímali se o to, co se v Praze v AI dělá – mluvil jsem s nizozemskou ministryní digitalizace a finským ministrem dopravy a IT.

To jen ilustruje, co děláme.

Snažíme se velké množství informací zveřejňovat, třeba ve formě newsletterů, máme veřejný kalendář akcí kolem AI v Praze a mimo Prahu.

Máme databázi relevantních subjektů v Praze, které v AI něco znamenají, snažíme se to mapovat.

Možná trochu odbíhám, ale letošní rok nás hodně zaměstnal a vyčerpal právě tento nárůst zájmu.

Snažili jsme se uspokojit poptávku, pořádali přednášky a obecnou osvětu o umělé inteligenci.

Stát navíc reviduje svou AI strategii, účastnili jsme se řady pracovních jednání tím směrem.

Mezi klíčové činnosti letošního roku patří i téma AI ve veřejné správě – jak může veřejná správa AI využít.

Dále jsme se věnovali doporučením k využívání generativní AI ve školství, protože to má velký dopad, například na diplomové práce – o tom můžeme ještě podrobněji mluvit.

Měli jsme také naši klíčovou sérii aktivit nazvanou Dny umělé inteligence.

A znovu jsme vyhlásili AI Awards, což byl další důležitý bod naší práce.

Pojďme začít tím AI pro veřejnou správu. Kdo se na tom vlastně podílí? Je to třeba paní na přepážce úřadu, kterou radíte, jak má využívat AI, nebo je to spíš záležitost vedení a vyšších míst?

Je to obojí, obojí.

To souvisí například s ChatGPT, protože i paní na přepážce vidí, že je tu technologie, která může ohrozit její práci, nebo jí naopak pomoci.

Na jaře jsme dělali workshop pro úředníky Pražského magistrátu a byl jsem velmi pozitivně překvapen.

Sešlo se asi 60 lidí, což odpovídalo kapacitě místnosti, napříč celým magistrátem. Magistrát má 20 odborů a z nich přišli lidé z patnácti.

Bylo to věkově velmi různorodé – nejen mladí, ale i paní před důchodem – a všichni měli veliký zájem o AI.

Je jasné, že z 2000 zaměstnanců magistrátu přišli jen ti proaktivní, ale bylo pozitivní to vidět.

Pokud jde o veřejnou správu, ale podobně to platí i pro firmy, je třeba si uvědomit, že AI může sloužit jak k našemu hlavnímu podnikání – dělat analýzy, vylepšovat produkty a služby –, tak i k nasazení ve front office, tedy v komunikaci se zákazníkem, respektive v případě veřejné správy s občanem.

Samozřejmě AI lze nasadit i do back office, tedy do různých interních procesů, HR, marketingu, komunikace a tak dále.

My v oblasti veřejné správy se tedy snažíme působit osvětou napříč úřednictvem, a zároveň působíme i na vedení, aby začali přemýšlet...

Et, jak s umělou inteligencí pracovat. Konkrétně si máme představit umělou inteligencí řízenou veřejnou správu a na co se já jako občan mohu těšit. Já to paradoxně přirovnám k firmám, kde je osvětlení směrem k veřejné správě i firmám stejné – je důležité vůbec začít se tématu AI obecně věnovat. A pak, předtím než začneme slušně přemýšlet, jak to uchopit a vytvářet si dlouhé analýzy a AI strategie, je dobré si vzít nízko visící ovoce, zaměřit se na jednoduché příklady užití, inspirovat se od ostatních a začít pomalu a postupně.

V oblasti veřejné správy jsme začali sbírat tyto příklady využití, abychom to mohli ukazovat ostatním, a abychom neslyšeli odpověď z jednoho ministerstva, že něco ve veřejné správě není možné, protože my jim můžeme říct, že na jiném ministerstvu už konkrétně něco dělají.

Například na Ministerstvu zdravotnictví víme, že chtějí vytvořit interní personální systém poháněný umělou inteligencí. Ministerstvo práce a sociálních věcí zase vyvíjí chatboty, kteří budou komunikovat s klienty úřadů práce, ale využívají například i klasické OCR, tedy skenování ručně psaných formulářů, což přináší obrovskou úsporu času.

Když nahlédneme do zahraničí nebo i u nás, používají se například drony, které dokážou rozpoznat, že v určité části státem spravovaného lesa řádí kůrovec. Používají se různé další zařízení, například zvukové detektory, které umí rozpoznat, že se ve veřejném prostoru děje něco nežádoucího, například hromadná nehoda, střelba, rvačka a podobně.

A v Estonsku, což není překvapující, právě tam chtějí vytvořit platformu nazvanou Byrokrat, která by měla být sofistikovaným pomocníkem, který zprostředkuje jakýkoliv kontakt občana s veřejnou správou. Ať už budete chtít vystavit novou občanský průkaz, podat daňové přiznání nebo cokoli jiného, vše vyřídíte přes jedno prostředí, jednu platformu, která díky umělé inteligenci bude schopná vám téměř v čemkoli pomoci.

Lukáši, zmínil jsi Dny AI jako vrchol vašich aktivit letos, co to vlastně bylo?

Určitě to bylo velké. My jsme byli osloveni kolegy z Brno AI, což je taková naše kopie, založená podle vzoru Praha AI. Loni pořádali sedmidenní festival v Brně, kde měli akce pro různé cílové skupiny. Letos si řekli, že by bylo vhodné to udělat ve spolupráci, což jsme ocenili. Pak jsme vymysleli, že přizveme také kolegy z Plzně a Ostravy, kde zatím Plzeň AI a Ostrava AI neexistují, takže jsme spojili síly a říkáme tomu čtyři týdny, čtyři města a umělá inteligence.

Cílem bylo na jednu stranu přiblížit téma umělé inteligence široké škále cílových skupin – dětem, rodičům, učitelům, firmám, institucím veřejné správy, akademikům, umělcům, prostě komukoli – aby měli možnost o tématu dozvědět se víc.

Druhým motivem bylo ukázat, co všechno v Česku už v AI máme – jak odborníky, tak firmy, produkty a služby.

Za čtyři týdny v těch čtyřech městech proběhlo přibližně sto akcí, které byly určené veřejnosti i firmám. Například v Praze jsme měli úspěšný páteční program v Městské knihovně, kde byly přednášky i workshopy; senioři si tam mohli vyzkoušet MidJourney a ChatGPT pod vedením instruktora. Některé reakce byly až dojemné, protože lidé ocenili možnost získat zkušenost, kterou by doma sami mít nemohli.

Další důležitou částí byly akce pro firmy, ale velký důraz byl taky na kreativní průmysly a vzdělávání s využitím AI.

Máte nějaká čísla, kolik lidí se těch akcí veřejnosti zúčastnilo?

Ve středu budeme mít schůzku s kolegy ze všech měst, kde budeme čísla dávat dohromady, ale už teď víme, že šlo o tisíce lidí. Z tohoto pohledu byla akce úspěšná, protože vzbudila pozornost a zájem veřejnosti.

Domníváme se, že je potřeba v tom pokračovat, protože zaprvé v České republice žijí desítky tisíc lidí, a za druhé mnoho lidí se tématem AI dosud nezačalo vůbec zabývat. Vidíme to i na mediálních výstupech, kde se často opakuje povrchní popis umělé inteligence.

Myslíme si, že je potřeba veřejnost více vzdělávat, jak AI funguje, k čemu může být dobrá a na co si dát pozor. Typický je strach veřejnosti, že AI nám vezme práci, což je obava oprávněná.

Jak tedy vnímáš vlnu strachu, že AI nám sebere práci a jaký je vztah veřejnosti k tomuto tématu?

Musím říct, že bohužel strach přetrvává. Když mluvím s někým, kdo se AI moc nezabývá, většinou reaguje právě obavami. Hodně se mluví o deepfakes, například ve školství, kde aplikace mohou dát obličej jedné osoby na tělo jiné, čímž se podporuje šikana.

Z hlediska práce ano, AI může nahradit některé profese, což spousta lidí vnímá s obavami. Existují i obecnější strachy, například že by vznikla obecná umělá inteligence, která zničí celé lidstvo, což současný vývoj v OpenAI nijak neuklidňuje.

Lidé, kteří o AI nevědí moc, se proto často přiklání spíš k negativním scénářům. Spousta těchto obav je skutečná, ale zároveň je třeba říci, že AI je technologický mezník, který nás v mnoha ohledech posouvá vpřed.

Nemůžeme jednoduše rezignovat na tuto technologii, která už je tu s námi. Je potřeba se jí věnovat a využívat ji, místo toho, abychom ji odmítali jako něco špatného.

Mně osobně se zdá, že je složité tuto technologii řídit, protože vidím, jak se veřejnost na AI dívá, a zároveň i já sama mám pocit, že už si nedokážu napsat srozumitelný e-mail bez pomoci AI, protože se některé dovednosti trochu vytrácejí, ale přibývají jiné.

To je podobné jako s kalkulačkou nebo překladači.

Kdysi se například tvrdilo, že je škodlivé číst knihy, protože to ubírá paměť a sdělování příběhů ústním způsobem. Ale dnes děti podporujeme v tom, aby četly.

Stejně tak v 60. letech v Americe protestovali učitelé matematiky proti kalkulačkám, ale dnes jsou kalkulačky běžné ve školství s jasně nastavenými pravidly.

Stejné je to i s umělou inteligencí – když ji budeme používat na psaní e-mailů, není třeba ztrácet čas učením psát je dlouho a složitě.

Jaký máš názor na deepfakes a fake news? Zdají se ti děsivé a je podle tebe potřeba nějaký zásah nebo se na to společnost adaptuje?

Jsem techno-optimista, což je určitě ovlivněno mým osobním nastavením.

Přijde mi to podobné jako staré stížnosti na mladou generaci, že nic neumí, že je konec světa. Civilizace si prožila mnoho zlomu a vždy se s nimi vyrovnala.

Myslím, že i lidstvo se s AI dokáže vypořádat, i když to nebude jednoduché.

Zlomové technologie jako elektřina, jaderná energie nebo zemědělství také prošly náročnými změnami.

Nemyslím si, že je to konec světa, ale spíše příležitost, kterou je třeba využít co nejlépe.

Je však potřeba vzdělávání lidí, aby rozuměli tomu, proč je AI důležitá a k čemu je dobrá.

Jak vidíš vzdělávání s existencí AI? Jaká pravidla by měla platit pro „novou kalkulačku“?

Dopad AI na vzdělávání může být ohromný. Vidíme dvě roviny.

První je potřeba vzdělávat odborníky na AI, abychom jich měli co nejvíce.

Druhá rovina je vzdělávání široké veřejnosti o AI – stejně jako jsme se naučili pracovat s počítačem a internetem, je nutné, aby i děti od základních škol rozuměly tomu, co AI je, jak funguje a jaká jsou její rizika a přínosy.

Je potřeba tuto základní osvětu začlenit již do školní výuky.

Druhou oblastí je dopad generativní AI na vzdělávání samotné – tvorbu úkolů od základních škol až po psaní bakalářských a diplomových prací.

Umělá inteligence může být motorem těch změn, které ve vzdělávání dlouho potřebujeme – přestat s frontální výukou, méně si pamatovat fakta a více podporovat kritické myšlení a soft skills.

Je potřeba zamyslet se nad tím, jak zadáváme domácí úkoly – je důležitá jedna normostraná práce, nebo třeba padesát? Důležitější je kvalita myšlení, ne formální požadavky na rozsah.

Nedávná zpráva, že jedné fakultě Vysoké školy ekonomické ruší bakalářské práce, vyvolává otázky, co vlastně od studia očekáváme a jak by měla být zakončena.

Nemám na to odpovědi, nejsem odborník, ale líbí se mi, že AI tlačí systém k tomu, aby se začal chápat a změnit.

Vidíš nějaké pilotní projekty nebo vize, jak by mohla vypadat výuka na základní škole za deset let? Bude mít každý žák svého asistenta a vše bude personalizováno?

Nevím, co bude za deset let. Nedávno jsme se potkali s úředníky z magistrátu, kteří se nás ptali, jestli se bojí o ztrátu pracovního místa – odpověděli, že ne, protože než se AI v systému nasadí, oni budou dávno v důchodu.

To je cynický, ale možná realistický pohled.

Spíš je to o nastavování očekávání.

Stejné asi platí pro vzdělávání – nejsem si jistý, jak rychle bude AI implementována.

Na vysokých školách jsme zabránili tomu, aby AI byla zakázána. Založili jsme pracovní skupinu, která připravuje doporučení, jak s generativní AI pracovat.

Prvním krokem bylo: nezakazujte ji.

Nevím o vysokých školách, které by měly paušální zákaz AI.

Další kroky teprve přijdou – jak AI začlenit do výuky, jaké nástroje by mohli používat učitelé a žáci.

Určitě AI povede k větší individualizaci výuky a rozvoji učebních nástrojů.

Česká republika je v tomto zatím trochu pozadu, spousta světových univerzit je online a nabízí programy dostupné širokému okruhu studentů, kteří nemusí cestovat.

Covid nás v této oblasti trochu popostrčil, ale interaktivní a personalizované vzdělávání s využitím AI je rozhodně budoucnost.

Budoucnost je zajímavá i z toho důvodu, že v tom je vlastně velký byznys. Vzdělávání, každý si je toho vědom, chce do něj investovat. To znamená, že to bude i příležitost, a my chceme pro soukromý sektor v této oblasti vyšlapat cestu. Možná, pokud se podíváme na úroveň základních škol, chtěl bych zde ocenit, že v základním školství se již spousta věcí děje. Máme například skvělou neziskovou organizaci AI dětem, ale nejenom AI dětem, je jich více – například iGnos, technologickou gramotnost nebo některé výborné školy, které do AI vzdělávání investují úsilí.

Slavná je například Průmyslová střední škola na Smíchově, která má i podporu ze strany státu. Národní pedagogický institut se také snaží ve spolupráci s dalšími subjekty vytvářet spoustu materiálů a poskytovat podporu učitelům a ředitelům škol, aby věděli, jak s AI začít pracovat. Samozřejmě se to zatím týká především těch, kteří o to nějak aktivně jeví zájem, ale než se toto vzdělávání rozšíří do všech základních a středních škol po celé republice, potrvá to nějakou dobu – třeba i do doby, kdy už nebudeme v důchodu.

Každopádně by mi docela vyhovovalo být teď studentem, protože jsem trochu líný a na zadání typu: „Napiš 50 normostran, písmo 11, řádkování“ vůbec nemám náladu. To je právě špatné zadání – studenti nejsou líní, jen když je zadání nesmyslné, tak to prostě dělat nechtějí.

Diskuze o tom, zda zakázat AI ve školách, byla vlastně o tom, že děti už to dávno používají. Od určitého věku… Aby mohly používat kritické myšlení, musíme v této věci něco mít. Riziko samozřejmě spočívá v tom, že pokud budeme mít nástroje, které za nás všechno vyřeší, může to demotivovat ke studiu. Nejenže se některé věci nenaučíme, ale může vzniknout pocit: „Proč bych se tohle učil, když na to budu mít nástroj?“ To může vést obecně pro lidskou rasu k tomu, že přestaneme některé věci umět, protože je za nás vyřeší někdo jiný, což může mít za následek obecné „hloupnutí“ lidí.

Na druhou stranu techno-optimismus říká, že sice některé schopnosti mohou zakrnět, ale nové si zase vypěstujeme. Už asi nememorujeme stovky stránek a neumíme všichni latinsky či starořecky, ale naopak umíme spoustu jiných věcí, například soft skills. V tomhle ohledu bych byl stále optimistou. Co se bude dít dál ve vzdělávání, uvidíme – necháme se překvapit – a budeme doufat, že nebudeme všichni v důchodu, než se něco změní.

Lukáši, pověz nám, co vás čeká příští rok? Na co bude váš největší fokus v Prague AI? Budete pokračovat v nějakých hlavních aktivitách?

My jsme si interně definovali, že bychom se hodně chtěli věnovat adopci umělé inteligence ze strany firem a veřejné správy. Chceme navázat na to, co jsme už letos dělali, ale zaměřit se na to víc koncepčně, protože doposud jsme dělali spíše obecnou osvětu, která nebyla konkrétně cílená. Myslíme si, že bychom měli více pracovat s naší cílovou skupinou, ale rozhodně se tomu chceme věnovat.

Pokud se podíváme na firmy, je tam opravdu velká potřeba, protože mám tu čísla z roku 2021, která se pravděpodobně moc nezměnila. Český firmy jsou ve využívání umělé inteligence podprůměrné, dokonce zaostávají i za Slovenskem – ačkoliv nechci, aby to vyznělo nějak špatně vůči Slovákům. Ale rozhodně je to oblast, kde je potřeba intenzivně pracovat, a my se snažíme vytvářet trh tak, aby i české AI firmy měly české zákazníky.

Totéž platí pro veřejný sektor. Je potřeba ukazovat úspěšné případy použití a podporovat jednotlivé instituce v tom, že existují řešení, která dávají smysl a nejsou až tak náročná. Je potřeba začít s umělou inteligencí pracovat.

To znamená více akcí – předpokládám, že Dny AI budou opět. Stejně tak jako jste měli nějaké ceny. Určitě chceme Dny AI zopakovat, protože si myslíme, že byly úspěšné, a chceme navázat na AI Awards. Ty vnímáme jako prostředek, který dokáže ocenit a podpořit nejlepší, inspirovat ostatní, aby se jim přiblížili, a zároveň ukázat úspěšné příběhy široké veřejnosti, aby viděla, co se děje.

Měli jsme tam pět základních kategorií. Ocenili jsme nejlepší vědce a vědecké týmy v kategorii Výzkum a Vývoj, nejúspěšnější firmy v oblasti AI v podnikání, malé kategorie jako AI a společenský přínos, AI ve vzdělávání a AI ve veřejné správě. To hezky ukazuje naše cílové skupiny, které chceme oslovit nejenom na Dnech AI, ale i tam, kde má smysl rozvíjet podporu AI a její adopce v těchto odvětvích.

Lukáši, co se týče organizace Prague AI, můžeme se těšit na nějaké sloučení s ostatními městy, jako jsou Brno, Hradec Králové nebo Plzeň? Máte ambice to sjednotit?

Vidíme potřebu, protože jsme taková „propojka“, a máme dobře nastavenou spolupráci s ostatními městy. Chceme jít příkladem, proto Dny AI děláme ve spolupráci. Chceme ukázat, že není potřeba regionálních rivalit nebo izolovanosti.

Uvažujeme, že v blízké budoucnosti dá smysl víc to propojit, třeba vytvořit nějakou národní instituci nebo asociaci, která bude všechny tyto města spojovat. Něco tím směrem by dávalo smysl.

Kdybys měl shrnout, na co jsi opravdu pyšný – co se vám podařilo, nebo co se podařilo tobě jako řediteli za dobu tvého působení, byly by to právě Dny AI?

Ano, ale obecně bych řekl, že jsem pyšný na celý tým. Jsme tady pět a půl lidí a dovedu si představit, že by nás mohlo být i dvakrát tolik, protože práce je velmi mnoho. Jsem pyšný na tým, protože odvádí neskutečnou práci po celý rok.

Byly to hlavně Dny AI a AI Awards, ale bylo by nespravedlivé opomenout i spoustu dalších aktivit, které děláme. Nechtěl bych tedy vyzdvihnout jednu aktivitu, ale spíše celý ročník naší práce, která podle mě velmi dobře dopadla.

Super, gratulujeme! Lukáši, mě ještě zajímá tvůj osobní pohled. Necelé dva roky zpátky jsi nastoupil do Prague AI po delších námluvách. Co tě na té práci teď nejvíc těší? Protože jak ji popisuješ, vaše vize je velká a máte mnoho plánů, které máte vyplnit. Co tě na tom těší, že do toho stojíš?

To je hezké, že se mě na to někdo ptá. Řekl bych, že je spousta věcí, které mě na tom netěší, respektive nám úplně nejdou tak, jak bych si představoval. Ale to je vždy vyváženo tím, co se nám daří. Když se nám podaří otevřít další hlavu nebo myšlení někoho jiného, komu se rozsvítí očičko a řekne: „Ježiš, super, tohle by nám mohlo hodně pomoci,“ tak je to pro nás obrovský úspěch.

Úspěchy jsou pro mě, ať už se snažíme v akademickém prostředí bořit určité hranice, nebo když nám konkrétní úředník řekne: „To byla super akce, já teď v tom začnu sám něco dělat,“ nebo když se nám daří přivést spoustu nových lidí ke vzdělávání v umělé inteligenci a posouvat je dál. Je to spousta jednotlivostí, z kterých čerpáme energii do další práce.

Nebyla by to pravda, kdyby existovalo jenom to dobré, všichni to známe. Kdyby to bylo jednoduché, nemuseli bychom to dělat my.

Rád bych ještě vyzdvihl Prague AI Newsletter, který je podle mého názoru velmi povedený a opravdu stojí za odběr. Pokud ho naši posluchači ještě neodebírají, určitě ho doporučuji. Přidejte se!

Lukáši, já tobě i celému vašemu týmu přeji hodně otevřených hlav a co nejvíce rozsvícených očiček. Těšíme se na další setkání.

Děkuji moc za pozvání ještě jednou. Krásné Vánoce všem. Ahoj.

A to je vše. Děkujeme, že jste doposlouchali až sem. Děkujeme také našim partnerům: Bighubu, Recombii, Intexu, Nanoenergies, Lifesportu, SAS, Bistritum, Colors of Data, Revolbi.ai a Gudatě.

Jestli vás zajímá víc z české datové scény a z datových technologií globálně, zanechte nám svůj e-mail na datatalk.cz, nebo se přijďte podívat na jeden z našich meet-upů na retemesh.cz.

Ať vás provází data!